Vyslaní pracovníci

Vysílání pracovníků je upraveno v čl. 12(1) a 12(2) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004. Jedná se o situaci, kdy osoba vykonávající přechodně činnost v jiném členském státě zůstává účastna v systému sociálního zabezpečení členského státu, odkud byla vyslána.

Upozornění: Při vysílání zaměstnanců je třeba podle situace zohlednit jak koordinační nařízení, která se uplatňují v rámci volného pohybu osob (více informací níže), tak evropské předpisy týkající volného pohybu služeb (více na https://www.mpsv.cz/web/cz/vysilani-pracovniku1).

Vysílání pracovníků je jednou z odchylek ze základního pravidla státu výkonu činnosti (více k základnímu pravidlu zde). Osoba prokazuje skutečnost, že je vyslaným pracovníkem a vztahují se na ni právní předpisy o sociálním zabezpečení vysílajícího státu, vystaveným potvrzením A1 – „Potvrzení o právních předpisech sociálního zabezpečení, které se vztahují na držitele“.

Vyslána může být jak osoba zaměstnaná, tak osoba samostatně výdělečně činná.

1/ Vysílání zaměstnanců

(článek 12(1) nařízení č. 883/2004)

Jedná se o situaci, kdy zaměstnanec, který obvykle vykonává činnost jménem svého zaměstnavatele na území jednoho členského státu, je dočasně vyslán svým zaměstnavatelem na území jiného členského státu, aby tam pro něj a jeho jménem konal práci.

Vyslaný zaměstnanec podléhá i nadále právním předpisům prvního (tj. vysílajícího) členského státu, a to za splnění stanovených podmínek.

Upozornění: S pojmem „vyslání“ (pronájem pracovní síly apod.) je možné se setkat také v jiných oblastech, např. v oblasti pracovněprávní. V takových případech je nutné se řídit vždy příslušnou právní normou (zákoník práce, směrnice ES č. 96/71). Pojem vyslání ve smyslu nařízení č. 883/2004 se týká pouze oblasti sociálního zabezpečení.

Podmínky, které musí být splněny, aby se jednalo o vyslání zaměstnance:

• Statut zaměstnance
  Osoba zaměstnaná může být považována za vyslaného zaměstnance jen tehdy, pokud spadá do osobního rozsahu nařízení č. 883/2004. Zaměstnancem je v ČR třeba rozumět nejen zaměstnance v pracovním poměru, ale rovněž další osoby, které za zaměstnance označuje § 5 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v platném znění, a dále osoby, které jsou za zaměstnance považovány pouze pro účely zdravotního pojištění. Státní příslušnost nemá na určení použitelných právních předpisů vliv (za předpokladu, že osoba spadá do osobního rozsahu nařízení).
  (Pozn.: Podnik se sídlem v ČR může vyslat svého zaměstnance - německého státního příslušníka, který má trvalé místo výkonu práce na území České republiky, do Rakouska, aby tam pro něj dočasně vykonal práci.)
• Doba vyslání
  Předpokládaná doba vyslání nesmí přesáhnout 24 měsíců.
  (Pozn.: Uvedená doba je maximální. Pokud zaměstnavatel předem ví, že činnost zaměstnance v zahraničí bude trvat déle než 24 měsíců, a chce svému zaměstnanci zachovat příslušnost k právním předpisům vysílajícího státu, může požádat společně se zaměstnancem o výjimku podle čl. 16 nařízení č. 883/2004. Více informací k možnosti udělit výjimku zde.)
• Účast vysílaného zaměstnance v systému vysílajícího státu
  Zaměstnanec vyslaný do jiného členského státu musí být účasten v systému sociálního zabezpečení vysílajícího členského státu v době minimálně měsíc před vysláním. Podmínka je splněna účastí v systému vysílajícího členského státu např. z titulu zaměstnání (u jakéhokoliv zaměstnavatele) nebo samostatné výdělečné činnosti nebo v případě neaktivních osob účastí v systému zdravotního pojištění z titulu bydliště na území vysílajícího členského státu (student, důchodce, apod.).
• Přímý vztah mezi vyslaným zaměstnancem a jeho zaměstnavatelem
  Po celou dobu vyslání musí být zachován přímý vztah mezi vyslaným zaměstnancem a vysílajícím zaměstnavatelem. Podmínky tohoto přímého vztahu obsahuje rozhodnutí Správní komise pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení č. A2 ze dne 12. 6. 2009:
  • pracovní poměr mezi vyslaným zaměstnancem a vysílajícím zaměstnavatelem musí trvat po celou dobu vyslání se všemi právy a povinnostmi z tohoto vztahu vyplývajícími;
  • vyslaný zaměstnanec vykonává po celou dobu vyslání činnost pro vysílajícího zaměstnavatele;
  • zaměstnanec je po celou dobu vyslání odměňován pouze vysílajícím zaměstnavatelem. Je splněno i v případě, kdy zaměstnance odměňuje přijímající zaměstnavatel a vysílající zaměstnavatel mzdu refunduje;
  • pravomoc ukončit s vyslaným zaměstnancem pracovní poměr má pouze zaměstnavatel, který ho vyslal;
  • odpovědnost za práci vyslaného zaměstnance nese vysílající zaměstnavatel;
  • nesmí být současně uzavřen pracovní poměr s přijímajícím podnikem, ke kterému je zaměstnanec vyslán.

Za vyslání se rovněž považuje situace, kdy je zaměstnanec vyslán k jednomu a více přijímajícím podnikům v tomtéž členském státě za předpokladu, že je nadále splněna podmínka přímého vztahu. K těmto situacím může docházet zejména v případech, kdy zaměstnavatel vyšle zaměstnance do přijímajícího státu, aby zde vykonával práci postupně nebo současně ve dvou nebo několika podnicích. Zásadním a rozhodujícím prvkem je skutečnost, že je práce nadále vykonávána jménem vysílajícího zaměstnavatele.

• Činnost vysílajícího zaměstnavatele
  Skutečnost, že zaměstnavatel vyšle pracovníka na území jiného členského státu, předpokládá, že tento zaměstnavatel je ekonomicky aktivní ve vysílajícím státě. Musí se jednat o takového zaměstnavatele, který obvykle vykonává podstatné činnosti jiné než čistě vnitřní řídící činnosti na území členského státu, v němž je usazený.
  (Pozn.: O vyslání se nebude jednat, pokud zaměstnavatel bude všechny pracovníky pouze najímat a posílat je za prací do jiného členského státu.)
• Náhrada za jiného zaměstnance, který dovršil dobu vyslání
  Nelze vyslat zaměstnance s úmyslem nahradit jiného vyslaného zaměstnance, který dovršil maximální dobu svého vyslání.
  (Pozn.: O vyslání se nebude jednat, pokud stavební firma bude chtít nahradit po 24 měsících svého stavbyvedoucího jiným stavbyvedoucím pro zajištění téže činnosti.)
• Minimální doba mezi opětovným vysláním
  Minimální doba mezi opětovným vysláním téhož zaměstnance do stejného podniku a stejného státu vyslání činí nejméně 2 měsíce od skončení předchozího období vyslání.
  (Pozn.: Zaměstnanec, který bude vyslán na dobu 24 měsíců do Rakouska, může být opět vyslán do Rakouska k témuž podniku po uplynutí nejméně 2 měsíců.)

Oznamovací povinnost vysílajícího zaměstnavatele
Pokud osoba vykonává výdělečnou činnost v jiném členském státě, než je členský stát příslušný podle hlavy II nařízení (ES) č. 883/2004, informuje vysílající zaměstnavatel v souladu s čl. 15(1) nařízení (ES) č. 987/2009 příslušnou instituci státu, jehož právní předpisy se na dotčenou osobu vztahují.

2/ Vysílání osob samostatně výdělečně činných (OSVČ)

(článek 12(2) nařízení č. 883/2004)

Jedná se o situaci, kdy osoba, která obvykle vykonává samostatnou výdělečnou činnost na území jednoho členského státu, dočasně vykonává samostatnou výdělečnou činnost na území jiného členského státu.

OSVČ vysílá sama sebe. Vyslaná OSVČ podléhá právním předpisům prvního (vysílajícího) členského státu, a to za splnění stanovených podmínek.

Podmínky, které musí být splněny, aby se jednalo o vyslání OSVČ:

• Statut OSVČ
  OSVČ může být vyslána, jen pokud spadá do osobního rozsahu nařízení č. 883/2004.
• Doba vyslání
  Předpokládaná doba vyslání nesmí přesáhnout 24 měsíců.
  (Pozn.: Uvedená doba je maximální. Pokud OSVČ předem ví, že činnost v zahraničí bude trvat déle než 24 měsíců, a přeje si zachovat příslušnost k právním předpisům vysílajícího státu, může požádat o výjimku podle čl. 16 nařízení č. 883/2004. Více informací k možnosti udělit výjimku zde.)
• Výkon samostatné výdělečné činnosti před vysláním
  Je nutné, aby osoba vykonávala samostatnou výdělečnou činnost ve vysílajícím státě ještě předtím, než dojde k vyslání do jiného členského státu, a to po dobu nejméně dvou měsíců před vysláním. Kratší období by vyžadovalo individuální posouzení, s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům.
  (Pozn.: Český pokrývač musí v době před vysláním do Německa vykonávat stejnou nebo podobnou samostatnou výdělečnou činnost v ČR po dobu nejméně dvou měsíců.)
• Předpoklady pro pokračování v činnosti po skončení vyslání
  OSVČ musí během výkonu dočasné činnosti v přijímajícím státě nadále splňovat nezbytné předpoklady pro výkon své činnosti v ČR tak, aby byla schopna v této činnosti po svém návratu pokračovat. Jako kritéria pro posouzení splnění těchto předpokladů mohou sloužit např. tyto ukazatele:
  • zachování administrativního zázemí;
  • přidělení čísla plátce DPH.
  • dispozice profesním průkazem;
  • registrace v profesních orgánech či obchodní komoře;
  • platba daní;
• Činnost ve státě vyslání
  Činnost, kterou OSVČ bude během svého vyslání vykonávat v druhém členském státě, musí být stejná nebo podobná té, kterou OSVČ obvykle provozuje v prvním členském státě. Pro hodnocení podobnosti je rozhodující skutečná povaha činnosti.

Obsah a trvání činnosti, kterou bude OSVČ v přijímajícím státě vykonávat, by měl být předem definován.

• Minimální doba mezi opětovným vysláním
  Minimální doba mezi opětovným vysláním téže OSVČ do stejného podniku a stejného státu vyslání činí nejméně 2 měsíce.
  (Pozn.: OSVČ, která je vyslána na dobu 24 měsíců do Rakouska, může být opětovně vyslána do Rakouska k témuž podniku po uplynutí nejméně 2 měsíců.)

Oznamovací povinnost OSVČ
Pokud OSVČ vykonává výdělečnou činnost v jiném členském státě, než je členský stát určený podle hlavy II nařízení (ES) č. 883/2004, informuje tato osoba sama v souladu s čl. 15(1) nařízení (ES)
č. 987/2009 příslušnou instituci členského státu, jehož právní předpisy se na ni vztahují.

Postup pro podání žádosti o vystavení potvrzení A1

Informace k postupu pro podání žádosti o vystavení potvrzení A1 a odkazy na tiskopisy žádostí jsou dostupné zde.