ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ

Posuzování stupně invalidity


Lékaři OSSZ v souvislosti s řízením o invalidní důchod posuzují invaliditu, resp. změnu stupně invalidity. Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (dále DNZS) nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou DNZS, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem DNZS. Může se projevovat např. existencí určitých omezení při práci, snížením schopnosti nebo neschopností vykonávat dosavadní práci, neschopností pracovat v takovém rozsahu a intenzitě jako před vznikem DNZS nebo neschopností využívat z důvodu tohoto stavu vzdělání, zkušenosti, znalosti a kvalifikaci, včetně zkušeností a znalostí z předchozích výdělečných činností. Míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví v procentech, a podle její výše se určuje stupeň invalidity:

Při poklesu nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, se jedná o invaliditu prvního stupně, při poklesu nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, se jedná o invaliditu druhého stupně, a při poklesu nejméně o 70 %, se jedná o invaliditu třetího stupně.

Pro posouzení pracovní schopnosti a jejího poklesu je třeba spolehlivě zjistit zdravotní stav, stav pracovní schopnosti a všech pro práci významných skutečností. Posuzování zdravotního stavu pro tyto účely zajišťují v souladu s § 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, okresní správy sociálního zabezpečení. Tyto úkoly může plnit pouze lékař. V této souvislosti je zásadní objektivizace zdravotního stavu posuzované osoby, tj. tělesných, smyslových a duševních schopností, ať zachovaných nebo ztracených; tuto objektivizaci zajišťuje prostřednictvím funkčních vyšetření, odborných nálezů a lékařských zpráv, či dalších vyšetření specialistů. Z posudkově medicínského hlediska jsou významné nálezy, ze kterých na základě klinických, laboratorních, zobrazovacích nebo jiných vyšetření vyplývá rozsah a tíže omezení funkce orgánu, systému a dopad zdravotního postižení na fyzické, duševní a smyslové schopnosti, a tím i na pracovní schopnost pojištěnce. V případě potřeby může posudkový lékař provést podle svého uvážení vlastní šetření.

Pokud se při posouzení pracovní schopnosti a jejího poklesu neprokáže, že se jedná o DNZS pojištěnce, posudkový proces končí, přičemž tato skutečnost musí být uvedena  v posudkovém závěru posudku o invaliditě. Proti výsledku posouzení či posudku o invaliditě, který obdrží klient, nelze uplatnit opravný prostředek podle platné legislativy. Posudek o invaliditě nemá povahu „rozhodnutí“, slouží jen jako jeden z podkladů pro rozhodování v důchodové věci. Opravný prostředek může klient uplatnit až po vydání rozhodnutí ČSSZ, a to podle poučení, které je v něm uvedeno.