Tomáš Eliáš: Na odbor hospodářské správy se můžete spolehnout!
V České správě sociálního zabezpečení je Ing. Mgr. Tomáš Eliáš, ředitel odboru hospodářské správy, již více než rok. Jak bilancuje své působení v našem úřadu, přibližuje v níže uvedeném krátkém neformálním interview.
Proč jste si tehdy vybral právě ČSSZ?
Stalo se mi prozatím nepsaným pravidlem, že přibližně po 8 letech se naskytne nová pracovní příležitost, jak rozšířit své doposud získané zkušenosti. Když jsem dostal možnost nastoupit na ČSSZ, nebylo to dlouhé rozhodování. To, že jsem předtím působil v jiné resortní organizaci, samozřejmě k výběru ČSSZ pomohlo, protože jsem malinko tušil, co mě tady čeká a nemine.
Pracoval jste ve vedoucích pozicích na pražském magistrátu i na MPSV. Jak byste srovnal tato prostředí s ČSSZ?
Každé prostředí má svá specifika. Teprve když se stanete stálým členem některé z těchto organizací, uvědomíte si rozdíly mezi státní správou a samosprávou. Přesto se jedná o organizace veřejné správy, které mají ve své podstatě primární cíl: sloužit ve prospěch obyvatel České republiky.
Pod váš odbor spadá obrovské množství činností od investic a správy budov po nákup kancelářského vybavení. Jak těžké je toto vše uřídit?
Je to obrovsky široká paleta úkolů, kterou je ještě těžší manažovat… Avšak když máte na odboru tým odborně i lidsky zdatných kolegů, na které se v jejich erudici a gesci můžete spolehnout, je takové řízení vždy jednodušší. U nás na odboru hospodářské správy na více než 100 % platí, že kolega není jenom parťák pracovní, ale i do nepohody. Slovy Tomáše Holého: „Na nás se můžete spolehnout!“
Jsou před vámi nějaké pracovní výzvy, které se chystáte splnit?
Takových je spousty, vždy je prostor ke zlepšování nabytých zkušeností v oblasti personálního, administrativního i oborového umu. Nebudu v tomto směru konkrétní, jelikož bych nerad nějakou výzvu upozadil.
Doporučil byste odbor hospodářské správy uchazečům o práci, kteří třeba váhají, zda se k nám hlásit?
Kdo se nebojí práce, umí používat zdravý rozum a orientuje se na pozici veřejného zadavatele zakázek, je u nás vítán s otevřenou náručí.
Všiml jsem si, že děláte mj. táborového vedoucího. Jak jste se k tomu dostal?
Od malička jsem spolupracoval s organizací s předlouhým názvem „Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí“, kdy jsem nejprve jezdil na volnočasové akce jako dětský účastník, pak dorostenecký praktikant, abych se dopracoval do pozice táborového vedoucího. Je to jedna z aktivit, které mi umožnily společně s mými handicapovanými kamarády a kamarádkami procestovat krásy Čech, Moravy a Slezska. Nezapomenutelným se mi stal výlet na šumavský Špičák, kdy jsme lanovkou bez problémů dorazili i s vozíčkářem Pavlem na tento vrchol. Z plánované letní slunečné a bezbariérové cesty k Černému jezeru se však stal horor, když nás přepadla bouřka a my jsme z bezpečnostních důvodů tuto cestu museli zkrátit po turistické horské trase. Ta s sebou přinesla nejenom hromy a blesky, ale také kamaráda Pavla na zádech mých a invalidní vozík na zádech dalšího táborového vedoucího. Jsem moc rád, že tuto pozici „závozníka horské boudy na vlastních bedrech“ jsem si mohl vyzkoušet pouze jednou.
Prozradíte krátce něco o sobě, jak trávíte volný čas, co vás baví atp.?
Zcela otevřeně a bez příkras konstatuji, že jsem typický divák programu ČT 2, což svým způsobem charakterizuje mé zájmy a koníčky. Od historie přes literaturu, cestování po sport a mnohem, mnohem dál.