Jitka Drmolová: Jsme taková malá agentura

Přes tři roky vede Ing. Jitka Drmolová oddělení komunikace a je také tiskovou mluvčí ČSSZ. Během tohoto období například zavedla pravidelné vydávání interního časopisu, rozvoj sociálních sítí nebo implementaci nových nástrojů. V oblasti marketingu a komunikace se přitom pohybuje už zhruba devět let, stále se vzdělává a ráda drží krok s dobou ve velmi dynamickém a rozvíjejícím se oboru.

Co vás přivedlo ke komunikaci? Proč jste se rozhodla věnovat právě této oblasti?

Už v dětském věku mě bylo všude plno a na všechno jsem chtěla znát odpověď, takže otázku „Proč?“ slyšeli hlavně rodiče opravdu často. Oni by teda spíš řekli, že jsem pusu nezavřela, dokud se nešlo spát. I když zrovna na astrologii nevěřím, tak Blíženec jsem každým coulem a moje rozkročení mezi nespočtem oblastí a zájmů je vážně široké. Pokud chcete vědět víc, tak prostě musíte pokládat další a další otázky a už se to nabaluje samo jako sněhová koule. A ano, někdy jsem s tím už určitě otravná, protože mi nestačí ledajaká odpověď – já potřebuju vědět, PROČ to tak je.

Jako šéfka komunikace máte jistě přehled o dění v celé ČSSZ…

Samozřejmě máme interní cesty, jak si předáváme zásadní informace, ale představa, že bych měla vědět úplně všechno, mě děsí. Jako úřad vykonáváme obsáhlou agendu a já s oblibou říkám, že dřív nebo později vstoupíme do života každého. Nosit všechna data v hlavě je nemožné, a tak se držím svého pravidla z akademických let – nejdůležitější je, že vím, kde to najdu – a potom filtrování informací.

Oddělení komunikace může zahrnovat velmi širokou oblast. Co vše se pod ním ve stručnosti skrývá?

Na oddělení už z toho máme motto: „Když nevíš komu, dej to komunikaci, protože všechno je přece komunikace.“ Co si budeme povídat, obecně ve společnosti panuje představa, že ti z tiskového/komunikace/marketingu mají naprostou pohodičku – vždyť jen scrollují na sociálních sítích, sem tam vydají nějakou tiskovou zprávu, zajistí publicitu, domluví rozhovor… My markeťáci to zase vidíme tak, že ke své práci potřebujeme spoustu informací z různých oblastí a být neustále v obraze. Čeká se od nás, že všechno víme, všemu rozumíme a všechno zařídíme. Věřte, že je to náročné, takže když mám hlavu neustále skloněnou k mobilu, není to jen tak ze zábavy. Jsme malé oddělení na to, že zodpovídáme za kompletní komunikaci celého úřadu napříč republikou, ale díky skvělému týmu to zvládáme víc než dobře. Fungujeme jako komunikační podpora pro naše kolegy. Ráda říkám, že jsme taková malá agentura, ovšem s omezeným rozpočtem, takže všechno jedeme in-house a jsem na to pyšná.

Vaším úkolem je mj. vyzdvihovat dobrou značku ČSSZ. Jak náročný je to úkol?

Česká správa sociálního zabezpečení je značka sama o sobě, která v lidech vyvolává určitou úctu. Budování a neustálé posilování jejího dobrého jména je a není komplikované, záleží na tom, z jakého úhlu se na to podíváte. Pokud je atmosféra ve veřejném prostoru z nějakých důvodů napjatá, je to potom velmi obtížný úkol. Když se na to dívám z dlouhodobého hlediska, musím říct, že se nám to daří. Třeba poslední tři čtyři roky pro nás byly velmi náročné, jak komunikačně, tak i na výkon samotné agendy. Budování image ČSSZ jako moderního úřadu, který se neustále snaží zlepšovat a digitalizovat své služby, nestojí jen na našem oddělení. Image spolu s námi každý den budují naši zaměstnanci, kteří odvádějí skvělou práci – o tom svědčí i množství děkovných dopisů, které kolegům chodí.

V březnu jste oslavila tři roky v ČSSZ, jaké byly?

Intenzivní. Abych byla upřímná, svůj nástup do ČSSZ jsem si tehdy představovala mnohem poklidnější. Malovala jsem si, jak budu mít čas na velmi detailní pasportizaci způsobu komunikace úřadu a stejně tak i na důkladné seznámení s agendou jednotlivých útvarů a kolegů. Místo toho nás všechny „přivítala“ smršť covidu a jedna velká neznámá. Snad celý první rok bych bez nadsázky nazvala jízdou na vlně téměř neustálé krizové komunikace, protože stále bylo co komunikovat a vysvětlovat, ať médiím, nebo klientům. Druhý rok už byl relativně klidnější a mohla jsem se více věnovat strategické komunikaci ČSSZ, analýze a připravovat jednotlivé změny. Poslední rok a půl se nám daří do komunikace implementovat nové nástroje a podle dosavadních dat a zpětné vazby změny fungují.

Jaké novinky a vylepšení se vám za tu dobu podařilo implementovat?

Od základu jsem si musela vybudovat tým, který měl opečovávat naši interní i externí komunikaci. Asi nejvíce jsem zde postrádala interní komunikační linku (intranet tak úplně nepočítám). Je nás cca 8 500 napříč celou ČR a zkuste si představit možnosti, jak se seznámit s kolegy z druhé strany republiky. Takže zrození interního časopisu byla jasná volba. Přenastavení stylu komunikace na sociálních sítích bylo pro mě klíčové a díky tomu se nám daří efektivně komunikovat s cílovými skupinami. Spustili jsme odběr novinek, založili YouTube kanál, vydáváme online Zpr@vodaj ČSSZ, podařil se kompletní redesign ePortálu ČSSZ, grafickými změnami prošly naše informační materiály a mnoho dalšího.

Jak ČSSZ podporuje své zaměstnance ve vzdělávání?

Postoj vedení k profesnímu rozvoji zaměstnanců je více než vstřícný a jsem za to vděčná, protože ne vždy a všude je to samozřejmost. Sama jsem měla možnost projít semestrálním manažerským kurzem pod vedením těch nejlepších pedagogů z VŠE, několika kurzy z oblasti PR a mediální komunikace. Velkou školou pro mě byl Digisemestr, kde jsem už od první přednášky začala mít skutečný vítr ze závěrečné zkoušky. Protože pokud si pořád někdo myslí, že dělat marketing je pohoda a dá to z paty, ať se na Digisemestr přihlásí a pochopí, kolik znalostí z různých zákoutí marketingu musí ovládat. Teď naposledy jsem absolvovala kurz rétoriky a musím uznat, že to byly dva dlouhé a velmi intenzivní dny. Kurzy rétoriky a obecně práci s hlasem bych doporučila všem bez ohledu na to, zda je hlas živí, nebo ne. V neposlední řadě docela ráda využívám nabídek školení od Ministerstva vnitra.

Jaké jsou teď plány?

Plány jsou velké, a to doslova. Několik projektů v hlavě mám, jen zatím nebyl čas je přenést „na papír“. Poslední týdny spíš trávím čas přípravou svého týmu na to, že je na nějakou dobu opustím a budu si užívat krásy mateřství. Takže teď je pro mě prioritou, abych všechno potřebné předala a kolegové fungovali bez problémů dál. Nemám obavy, že by to po mém odchodu na pauzu nějak na oddělení vázlo, protože mám velmi šikovné kolegy a oddělení předávám do správných rukou. Popravdě ale musím říct, že se mi bude nejen po mé práci, ale po celém kolektivu napříč ČSSZ stýskat. Minimálně jedním okem je budu pořád sledovat.