ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ

Úhrada poskytnuté náhrady mzdy (platu) při pracovním volnu souvisejícím s akcí pro děti a mládež


V souladu s § 203 odst. 2 písm. h) zákoníku práce přísluší zaměstnanci pracovní volno k činnosti vedoucích táborů pro děti a mládež, jejich zástupců pro věci hospodářské a zdravotní, oddílových vedoucích, vychovatelů, instruktorů, popř. středních zdravotních pracovníků v táborech pro děti a mládež, a od 1. 1. 2021 nově také pro obdobné činnosti na sportovních soustředěních, a to v nezbytném nutném rozsahu, nejvýše však 3 týdny v kalendářním roce, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele.

Tato právní úprava se vztahuje pouze na zaměstnance v pracovním poměru, neboť dle § 77 odst. 2 písm. e) a odst. 3 zákoníku práce nelze úpravu překážek v práci v obecném zájmu aplikovat na zaměstnance vykonávající práce na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Podle ustanovení § 104 odst. 2 písm. b) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, přísluší státnímu zaměstnanci za dobu překážky ve službě plat, pokud jde o překážku, která se řídí ustanovením § 203 odst. 2 a § 203a zákoníku práce a je podle tohoto pracovněprávního předpisu placená.

Podmínkou pro poskytnutí takového volna však je, že zaměstnanec nejméně po dobu 1 roku před uvolněním pracoval soustavně a bezplatně s dětmi nebo mládeží (podmínka se nevyžaduje, jde-li o tábory pro zdravotně postižené děti a mládež). V praxi splnění této podmínky zaměstnanec svému zaměstnavatele zpravidla doloží potvrzením od příslušného subjektu (nebo subjektů), pro které či pod záštitou kterých práci s dětmi a mládeží soustavně a bezplatně vykonával. Tento subjekt nemusí být totožný s pořadatelem tábora či sportovního soustředění, pro které je zaměstnanec uvolňován.

Za soustavnou je potřeba považovat takovou práci s dětmi a mládeží, která není vykonávána nahodile, jednorázově či příležitostně, avšak neznamená to, že taková práce musí být nepřetržitá, trvalá. Soustavnosti nepochybně vyhoví např. činnost instruktora lyžařského výcviku, která je vykonávána pouze v zimním období.

Podmínka bezplatnosti práce s dětmi a mládeží nejméně po dobu 1 roku před uvolněním neznamená, že uvolněný zaměstnanec musí činnost, pro kterou byl uvolněn, vykonávat bezplatně. Pořadatel tábora nebo sportovního soustředění může sjednat s uvolněným zaměstnancem např. základní pracovněprávní vztah (nejčastěji pravděpodobně dohodu o provedení práce) a poskytovat za vykonanou práci mzdu či odměnu.

V rámci výše uvedeného pracovního volna přísluší zaměstnanci od 1. 1. 2021 náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku nejvýše za 1 týden v kalendářním roce (u jednoho zaměstnavatele), a to za podmínek uvedených v ustanovení § 203a zákoníku práce (viz dále).

Zákoník práce v § 350a stanoví, že týdnem se pro účely tohoto zákona rozumí 7 po sobě následujících kalendářních dnů. Nejde tedy o kalendářní týden, a proto týden ve smyslu zákoníku práce může začínat kterýmkoli kalendářním dnem a skončí uplynutím následujících 6 po sobě jdoucích kalendářních dnů. Náhrada mzdy bude poskytnuta za směny, které do tohoto období připadají (u kratších pracovních úvazků to bude např. jen 1 směna, u plného pracovního úvazku zpravidla 5 směn).

Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu v uvedeném rozsahu nejvýše 1 týdne v kalendářním roce nemusí být poskytnuto a vyčerpáno najednou. Pokud bude tato překážka v práci trvat kratší dobu než 1 týden, může být tento „1 týden“ rozdělen do kratších úseků (toto se bude týkat zpravidla jen sportovních soustředění). V takovém případě může zaměstnanci příslušet náhrada mzdy až za 7 pracovních dní.

Příklad: Zaměstnanec, který pracuje rovnoměrně od pondělí do pátku, pojede v květnu 2021 na třídenní soustředění od pondělí do středy (první překážka v práci) a v červenci 2021 na 2 týdny na tábor od pondělí do neděle následujícího týdne (druhá překážka v práci). Obdrží tak náhradu mzdy celkem za 7 směn, které připadly do období 7 kalendářních dní trvání první překážky v práci (3 dny) a zčásti též druhé překážky v práci (4 dny). Pokud by ale byla situace opačná a nejdříve by jel zaměstnanec na tábor, tak by „1 týden“ vyčerpal hned při této překážce v práci a z toho důvodu by měl nárok na náhradu za 5 směn, které by mu připadly v rámci 7 po sobě jdoucích kalendářních dnů.

Zákoník práce výslovně neupravuje, od jakého dne oněch 7 po sobě následujících kalendářních dnů počítat. Ze společných ustanovení o překážkách v práci uvedených v § 206 odst. 1 a 2 vyplývá, že zaměstnanec je povinen včas požádat o pracovní volno a překážku v práci zaměstnavateli prokázat. Je tedy na zaměstnanci určit den, od něhož – a po jakou dobu – má být volno poskytnuto. Tento okamžik se může, ale nemusí, shodovat se započetím překážky v práci. Doba trvání překážky v práci, resp. její počátek, bude zpravidla zřejmá z potvrzení příslušné právnické osoby pořádající akci pro děti a mládež a ze žádosti zaměstnance o poskytnutí pracovního volna.

Příklad: Zaměstnanec s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou jede na dvoutýdenní tábor, který začíná v sobotu, přičemž první týden má tento zaměstnanec pracovní dny ve čtvrtek a v pátek a druhý týden ve dnech pondělí až středa. Je-li zaměstnanec uvolněn pro překážku v práci na dobu „1 týdne“ a více, začíná týden nejdříve prvním dnem jeho uvolnění (sobota). Určení počátku a doby trvání překážky v práci je v dispozici samotného zaměstnance. Ve výše uvedeném případě zaměstnanec s největší pravděpodobností požádá o pracovní volno s náhradou mzdy od čtvrtka prvního týdne do středy druhého týdne (7 po sobě jdoucích kalendářních dnů), takže mu náhrada mzdy bude příslušet za 5 pracovních dnů.

V případě, že by se například sportovní soustředění odehrávala pouze v jednodenních až dvoudenních cyklech, bude zaměstnanec nepochybně žádat o poskytnutí pracovního volna pouze na dny, na něž připadá pracovní směna. To platí samozřejmě i pro zaměstnance s rovnoměrně rozvrženou pracovní dobou.

Příklad: Zaměstnanec s rovnoměrně rozvrženou pracovní dobou pojede čtyřikrát v roce (jaro, léto, podzim, zima) na sportovní soustředění, které probíhá vždy od čtvrtka do neděle. Zaměstnanec požádá zaměstnavatele o pracovní volno vždy jen na čtvrtek a pátek, celkem tedy na 8 pracovních dní, z nichž za 7 pracovních dní mu bude příslušet náhrada mzdy nebo platu.

Pokud má zaměstnanec s jedním anebo i více zaměstnavateli uzavřeno více pracovních poměrů (bez ohledu na úvazek či rozvržení směn), posuzuje se každý pracovní poměr, resp. práva a povinnosti z něj plynoucí, samostatně. To znamená, že u každého pracovního poměru může zaměstnanec určit první den překážky nezávisle na jiném pracovním poměru (překážka u každého pracovního poměru může začínat v jiný den).

Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu přísluší zaměstnanci, pouze pokud se jedná o tábor nebo sportovní soustředění pořádané právnickou osobou (je nerozhodné, zda se jedná o právnickou osobu komerční či neziskovou)

  • zapsanou ve veřejném rejstříku právnických a fyzických osob po dobu nejméně 5 let a
  • práce s dětmi a mládeží je její hlavní činností.

Uvedené skutečnosti musí zaměstnanec prokázat svému zaměstnavateli. V opačném případě mu náhrada mzdy nebo platu nepřísluší.

Za veřejný rejstřík ve smyslu § 203a odst. 1 písm. a) zákoníku práce nelze považovat pouze veřejné rejstříky upravené zákonem č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů (tedy např. obchodní rejstřík, spolkový rejstřík), ale kterýkoliv veřejný rejstřík (registr), do něhož se zapisují právnické osoby [např. rejstřík evidovaných (dříve církevních) právnických osob podle zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, ve znění pozdějších předpisů].

V případě, že je pořadatelem tábora nebo sportovního soustředění fyzická osoba, přísluší zaměstnanci pracovní volno podle § 203 odst. 2 písm. h), avšak nepřísluší mu náhrada mzdy nebo platu, a to i přesto, že tato fyzická osoba může být zapsána ve veřejném rejstříku.

Zaměstnanci přísluší náhrada mzdy ve výši jeho průměrného výdělku, nejvýše však ve výši průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém se poskytuje pracovní volno, vyhlášené podle zákona upravujícího zaměstnanost. Dle sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 574/2020 Sb. průměrná mzda v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí 2020 činí 34 611 Kč. Tato částka se žádným způsobem nepřepočítává (nestanovuje se poměrná část, nepřepočítává se na průměrný hodinový výdělek, nepřepočítává se podle konkrétního počtu pracovních dnů v měsíci) a je absolutním maximem, které zaměstnanci nejvýše za 1 týden v kalendářním roce přísluší. Zaměstnanci s velmi vysokými příjmy mohou tohoto limitu dosáhnout již za několik pracovních dnů a za zbývající pracovní dny v období 1 týdne jim pak náhrada mzdy již příslušet nebude. Toto omezení tak dopadne pouze na vysokopříjmové zaměstnance.

Příklad: Zaměstnanec má rovnoměrně rozvrženou pracovní dobu. Od 3. 7. 2021 bude činný na táboře pro děti jako oddílový vedoucí. Zaměstnavatel mu poskytne pracovní volno. Průměrný hodinový výdělek činí 150 Kč. Zaměstnanci přísluší náhrada mzdy za 1 týden, tj. celkem za 40 zameškaných hodin (5 pracovních dnů x 8 hodin), ve výši 6 000 Kč.

Příklad: Stejné zadání jako v předchozím případě, jen průměrný hodinový výdělek činí 925 Kč. Náhrada mzdy by v tomto případě činila 37 000 Kč, což přesahuje stanovené maximum. Náhrada mzdy za jeden „placený“ týden proto u daného zaměstnance činí 34 611 Kč.

Příklad: Zaměstnanec s rovnoměrně rozvrženou pracovní dobou čerpá pracovní volno pro výkon činnosti trenéra na sportovním soustředění, a to dvakrát ročně (v dubnu a v říjnu), vždy od středy do neděle. Zaměstnavatele žádá o uvolnění na své pracovní dny středa, čtvrtek, pátek. V měsíci dubnu má průměrný výdělek 925 Kč, a přísluší mu tedy náhrada mzdy za 3 pracovní dny (24 hodin) ve výši 22 200 Kč. V měsíci říjnu má průměrný výdělek 980 Kč a za 3 pracovní dny (24 hodin) by mu příslušela náhrada mzdy ve výši 23 520 Kč, avšak tím by v úhrnu (22 200 Kč + 23 520 Kč = 45 720 Kč) došlo k překročení stanoveného limitu, a proto náhrada mzdy v měsíci říjnu bude činit jen 12 411 Kč, aby v úhrnu činila za kalendářní rok nejvýše stanovený limit (22 200 Kč + 12 411 Kč = 34 611 Kč).

Refundace náhrada mzdy nebo platu zaměstnavateli

Při splnění zákonných podmínek má zaměstnavatel nárok na úhradu náhrady mzdy poskytnuté zaměstnanci. Pokud by zaměstnavatel poskytl náhradu mzdy nad rozsah stanovený zákoníkem práce, nebude mu tato částka uhrazena.

Podle § 203a odst. 3 zákoníku práce se nehradí („nerefunduje“) zaměstnavateli náhrada mzdy nebo platu nad rozsah stanovený tímto zákonem. Proto nelze zaměstnavateli, který například podle kolektivní smlouvy nebo vnitřního předpisu poskytl náhradu odměny z dohody zaměstnanci, který pro něj vykonává práci na základě dohody o pracovní činnosti, tuto náhradu refundovat.

V souladu s § 25a zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a § 26a zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se v případě, že se zaměstnavateli uhrazuje náhrada mzdy, uhrazuje se mu také pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, které je zaměstnavatel z tohoto plnění povinen platit (tj. 24,8 % z poskytnuté náhrady mzdy zaokrouhlené na celé koruny směrem nahoru), a také pojistné na veřejné zdravotní pojištění, které je povinen z tohoto plnění platit (9 % z poskytnuté náhrady mzdy zaokrouhlené na celé koruny směrem nahoru).

Příklad: Zaměstnavatel poskytne uvolněnému zaměstnanci náhradu mzdy v rozsahu 1 týdne v celkové výši 10 500 Kč. Při splnění podmínek bude zaměstnavateli na základě jeho žádosti refundována celková částka 14 049 Kč (10 500 Kč vlastní náhrada mzdy, 2 604 Kč pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a 945 Kč pojistné na veřejné zdravotní pojištění).

Zaměstnavateli se refundují veřejná pojistná pouze ve výši, kterou je povinen platit jako poplatník zaměstnavatel. Pojistné, které je povinen platit zaměstnanec, refundováno není, zaměstnavatel je pro účely odvodu strhává z příjmů zaměstnance, které mu zúčtoval.

Pokud by uvolněný zaměstnanec nebyl účasten nemocenského a důchodového pojištění, nebylo by pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti zaměstnavateli refundováno, neboť by nebyl povinen platit toto pojistné.

Úhradu poskytuje na žádost okresní správa sociálního zabezpečení, v Praze Pražská správa sociálního zabezpečení a v Brně Městská správa sociálního zabezpečení Brno (dále jen „OSSZ“), a to podle sídla zaměstnavatele, je-li jím právnická osoba, nebo podle místa trvalého pobytu zaměstnavatele, je-li jím fyzická osoba (místní příslušnost OSSZ u zaměstnavatele žádajícího o refundaci náhrady mzdy tak nemusí být shodná s místní příslušností OSSZ při plnění povinností v oblasti důchodového pojištění, nemocenského pojištění a při odvodu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti). Zaměstnavatel může uplatnit nárok na úhradu náhrady mzdy, která byla vyplacena více zaměstnancům, jednou žádostí, anebo může nárok uplatnit prostřednictvím samostatných žádostí. Zákoník práce nestanoví pro podání žádosti žádnou lhůtu, v dané souvislosti je třeba aplikovat občanský zákoník, a zaměstnavatel tak může nárok na úhradu náhrad mzdy uplatnit ve tříleté lhůtě ode dne její výplaty zaměstnanci.

Příklad: Pokud bude zaměstnanec uvolněn např. v dubnu 2021 a náhrada mzdy mu bude vyplacena (společně se mzdou) např. 10. 5. 2021, posledním dnem, kdy bude možné nárok na refundaci náhrady mzdy uplatnit, bude 10. 5. 2024.

Vzor žádosti je dostupný na ePortálu ČSSZ, a to včetně interaktivní podoby. Žádost musí vedle standardních náležitostí podání obsahovat

  • výši náhrady mzdy, kterou zaměstnavatel poskytl konkrétnímu zaměstnanci (s uvedením identifikačních údajů zaměstnance v rozsahu jméno, příjmení a datum narození) a jejíž úhradu zaměstnavatel žádá;
  • uvedení konkrétních kalendářních dnů, za které byla náhrada mzdy zaměstnanci poskytnuta, a
  • uvedení způsobu, kterým má být úhrada provedena (poštovní poukázkou či převodem na bankovní účet s uvedením čísla, příp. IBAN).

Zaměstnavatel je povinen k žádosti doložit poskytnutí náhrady mzdy a splnění podmínek pro její poskytnutí, tedy že

  • uvolněný zaměstnanec vykonával činnost vedoucího tábora pro děti a mládež, jeho zástupce pro věci hospodářské a zdravotní, oddílového vedoucího, vychovatele, instruktora, středního zdravotního pracovníka v táborech pro děti a mládež, anebo obdobné činnosti na sportovních soustředěních dětí a mládeže – uvedené lze doložit např. organizátorem (tábora či sportovního soustředění) vystaveným potvrzením;
  • uvolněný zaměstnanec nejméně po dobu 1 roku před uvolněním pracoval soustavně a bezplatně s dětmi nebo mládeží – uvedené lze doložit např. potvrzením příslušné organizace [doložení této podmínky se nevyžaduje, jde-li o tábory (nikoli sportovní soustředění) pro zdravotně postižené děti a mládež; potvrzení se z povahy věci může týkat jen práce uvolněného zaměstnance pro organizaci vystavující potvrzení];
  • uvolněný zaměstnanec vykonával činnost uvedenou v první odrážce v rámci akce pořádané právnickou osobou zapsanou ve veřejném rejstříku právnických a fyzických osob po dobu nejméně 5 let a zároveň je práce s dětmi a mládeží hlavní činností této právnické osoby – uvedené lze doložit např. potvrzením organizátora či listinami, z nichž bude zřejmé, že pořádající právnická osoba splňuje uvedené podmínky;
  • došlo k faktickému poskytnutí náhrady mzdy zaměstnanci – uvedené lze doložit např. účetními a dalšími doklady k vedení účetnictví (k vedení daňové evidence) včetně účtů a dokladů souvisejících s výplatou mezd a dalších nároků zaměstnanců souvisejících se zaměstnáním.

O žádosti zaměstnavatele bude rozhodnuto ve správním řízení, které je zahájeno dnem, kdy žádost dojde místně příslušné OSSZ.