ČR a Tunisko

Smlouva mezi Českou republikou a Tuniskou republikou o sociálním zabezpečení

Smlouva mezi Českou republikou a Tuniskou republikou o sociálním zabezpečení, podepsaná dne 20. 11. 2015 (dále jen „Smlouva“), vstoupila v platnost dne 1. prosince 2017. K její aplikaci byl sjednán prováděcí dokument – Správní ujednání k provádění smlouvy mezi Českou republikou a Tuniskou republikou o sociálním zabezpečení, které vstoupilo v platnost spolu se Smlouvou. Oba smluvní dokumenty (Smlouva a Správní ujednání) byly publikovány ve Sbírce mezinárodních smluv ČR pod č. 9/2018 Sb. m. s. a č. 10/2018 Sb. m. s.

Smlouva je prvním mezinárodním smluvním dokumentem, který byl mezi ČR a Tuniskem v oblasti sociálního zabezpečení sjednán. Do jejího uzavření nebyly vztahy mezi těmito státy v sociální oblasti nijak upraveny ani koordinovány a každý stát posuzoval nároky ze sociálního zabezpečení (pojištění) výhradně podle svých vnitrostátních předpisů.

Smlouva je založena na 4 základních principech sociálních smluv, které jsou obvyklé i v koordinačních nařízeních Evropské unie a jimiž jsou:

  • rovnost zacházení se státními příslušníky smluvních států,
  • příslušnost k pojištění ve státě zaměstnání s přesně vymezenými výjimkami,
  • sčítání dob pojištění získaných v obou státech pro vznik nároku na dávky,
  • výplata dávek do druhého smluvního státu.

 

Osobní a věcný rozsah Smlouvy 

Smlouva se vztahuje na občany smluvních států, kteří podléhají nebo podléhali právním předpisům jednoho nebo obou smluvních států, a dále na uprchlíky a osoby bez státní příslušnosti bydlící na území jednoho ze smluvních států, a na jejich rodinné příslušníky.

Smlouva standardním způsobem upravuje stanovení příslušnosti k právním předpisům, tj. skutečnost, kterým právním předpisům (kterého smluvního státu) bude výdělečně činná osoba krytá Smlouvou podléhat a v jakém státě bude platit pojistné. Tím, že vymezuje základní pravidlo lex loci laboris (pojištění podle místa výkonu práce), zabraňuje vyloučení osoby z pojištění anebo případnému dvojímu pojištění ze stejné pracovní činnosti. Stanoví také pravidla pro tzv. vyslané pracovníky, kteří podléhají právním předpisům vysílajícího státu, pokud doba jejich vyslání nepřekročí 36 měsíců (v případě vyslaných zaměstnanců), resp. 24 měsíců (v případě „vyslaných“ OSVČ). Umožňuje samozřejmě i odchylky (výjimky) ze stanovení příslušnosti k právním předpisům a tuto pravomoc svěřuje příslušným úřadům (ministerstvům), příp. určeným orgánům smluvních stran (institucím).

Věcný rozsah Smlouvy pokrývá dávky důchodového a nemocenského pojištění, dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání, dávky zdravotního pojištění (poskytované však pouze v rozsahu nutné a neodkladné péče), pohřebné, dávky v nezaměstnanosti a přídavky na děti.

 

Formuláře

Pro provádění Smlouvy smluvní strany navrhly a vzájemně odsouhlasily bilaterální dvojjazyčné formuláře. Každá smluvní strana bude používat vlastní sadu formulářů označených CZ/TN, resp. TN/CZ, z nichž většina je obsahově podobná a pouze některé obsahují i odlišné údaje (např. žádost o důchod z ČR a žádost o důchod z Tuniska).

 

Potvrzování příslušnosti k právním předpisům

Smlouva stanoví, že osoby výdělečně činné podléhají v zásadě právním předpisům o sociálním zabezpečení té smluvní strany, na jejímž území výdělečnou činnost (tj. zaměstnání anebo samostatnou výdělečnou činnost) vykonávají. Pro určité kategorie osob se však toto základní pravidlo nepoužije. Zejména se to týká vyslaných pracovníků, tj. případů osob zaměstnaných na území jednoho smluvního státu, kteří jsou dočasně vysláni svým zaměstnavatelem se sídlem na území tohoto státu k provedení určité práce na území druhého smluvního státu. Tito vyslaní pracovníci budou nadále podléhat právním předpisům o sociálním zabezpečení prvního smluvního státu za předpokladu, že doba vyslání nepřesahuje 36 měsíců. Obdobně institut vyslání platí pro osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ“), které dočasně přesunou svoji samostatnou výdělečnou činnost na území druhého smluvního státu, pokud předpokládaná doba výdělečné činnosti na území druhého smluvního státu nepřesáhne 24 měsíců. Po tuto dobu budou tedy OSVČ nadále podléhat právním předpisům státu, z něhož dočasně přesunou svoji samostatnou výdělečnou činnost.

V případě vyslání zaměstnance z ČR do Tuniska se pro osvědčení skutečnosti, že vyslaný zaměstnanec podléhá i nadále právním předpisům o sociálním zabezpečení ČR jako vysílajícího státu, používá:

- formulář CZ/TN 101 - „Potvrzení o příslušnosti k právním předpisům“.

O vystavení tohoto formuláře se žádá prostřednictvím tiskopisu ČSSZ „Společná žádost zaměstnance a zaměstnavatele o vystavení potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení“, který je k dispozici na webových stránkách ČSSZ v sekci Mezinárodní smlouvy. Žádost se předkládá místně příslušné OSSZ/v Praze PSSZ/v Brně MSSZ (dále jen „OSSZ“).

Příslušnost osob samostatně výdělečně činných k právním předpisům se určuje obdobně jako u zaměstnanců (a to i v případech jejich vyslání). Pro osvědčení skutečnosti, že OSVČ, která dočasně přesune svoji samostatnou výdělečnou činnost z ČR do Tuniska na dobu nepřesahující 24 měsíců, podléhá i nadále právním předpisům o sociálním zabezpečení ČR jako vysílajícího státu, se používá:

- formulář CZ/TN 101 - „Potvrzení o příslušnosti k právním předpisům“.

O vystavení tohoto formuláře se žádá prostřednictvím tiskopisu ČSSZ „Žádost OSVČ o vystavení potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení“, který je k dispozici na webových stránkách ČSSZ v sekci Mezinárodní smlouvy. Žádost se předkládá místně příslušné OSSZ.

Smlouva dále umožňuje příslušným úřadům nebo institucím obou smluvních stran po vzájemné dohodě stanovit výjimky z ustanovení o příslušnosti k právním předpisům, a to na základě společné žádosti zaměstnance a zaměstnavatele nebo OSVČ. O povolení výjimky z příslušnosti k tuniským právním předpisům se žádá prostřednictvím tiskopisu ČSSZ „Společná žádost zaměstnance
a zaměstnavatele o vystavení potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení“
nebo „Žádost OSVČ o vystavení potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení“. Žádost se předkládá místně říslušné OSSZ, která ji po provedení administrativních úkonů postoupí ústředí ČSSZ k vyřízení.

 

Nemocenské pojištění

Peněžité dávky v nemoci a mateřství poskytuje podle svých právních předpisů instituce toho smluvního státu, jehož právním předpisům osoba podléhá (tj. obvykle stát, kde osoba pracuje). V Tunisku je pro přiznání a výplatu dávek v nemoci a mateřství příslušný Národní fond nemocenského pojištění (La Caisse Nationale d'Assurance Maladie (CNAM)).

Aby oprávněná osoba mohla pobírat peněžité dávky nemocenského pojištění po dobu pobytu na území druhého smluvního státu, musí se obrátit na instituci místa pobytu s dokladem potvrzujícím pracovní neschopnost, těhotenství nebo porod, které v souladu s právními předpisy této smluvní strany vydal ošetřující lékař. Tento doklad bude neprodleně postoupen instituci příslušné k výplatě dávky.

V případě, že doba pojištění získaná podle právních předpisů jednoho smluvního státu nebude dostačující pro vznik nároku na dávku nemocenského pojištění, budou brány v úvahu i doby pojištění získané ve druhém smluvním státě. V ČR princip sčítání dob pojištění přichází v úvahu v případech posuzování vzniku nároku na peněžitou pomoc v těhotenství a mateřství.

 

Důchodové pojištění

V oblasti důchodového pojištění Smlouva zaručuje vzájemnou výplatu důchodů mezi smluvními státy. Smlouva zakotvuje standardní princip sčítání dob pojištění pro vznik nároku na důchod a jeho přiznání a stanoví, že výsledná výše důchodu odpovídá době pojištění získané podle právních předpisů daného smluvního státu (princip proporcionality) - viz i dále.

Získá-li osoba celou dobu pojištění potřebnou pro vznik nároku na důchod v jednom ze smluvních států, přizná jí tento stát důchod výhradně podle svých právních předpisů (tzv. plný „solo“ důchod). ČSSZ však i v tomto případě provede srovnávací výpočet tzv. dílčího důchodu, který by pojištěnci náležel podle Smlouvy a přizná mu vyšší z těchto důchodů.

V případě, že doba pojištění získaná podle právních předpisů jednoho smluvního státu nebude dostačující pro vznik nároku na důchod, budou se brát pro nárok v úvahu i doby pojištění, které osoba získala ve druhém smluvním státě (princip sčítání dob pojištění), za předpokladu, že se tyto doby časově nepřekrývají. Každý ze smluvních států poté přizná a bude vyplácet důchod ve výši odpovídající době pojištění získané na jeho území (tzv. dílčí důchod). Nedosahuje-li doba pojištění v jednom smluvním státě alespoň 12 měsíců a nevznikne-li na základě takto krátké doby pojištění nárok na důchod výhradně podle jeho právních předpisů (výjimečně se to může týkat invalidních důchodů), potom tento stát důchod nepřizná.

Pro stanovení nároku na důchod se přihlédne i k dobám pojištění získaným podle právních předpisů obou smluvních států před vstupem Smlouvy v platnost, tj. do 30. listopadu 2017.

 

Podání žádosti o důchod podle Smlouvy

I. Žádost o důchod z Tuniska podaná žadatelem s bydlištěm v České republice

Žádost o tuniský starobní, invalidní nebo pozůstalostní důchod je možné podat přímo v ČR, prostřednictvím místně příslušné OSSZ. Žádost se podává na formuláři CZ/TN 202 „Žádost o důchod z Tuniské republiky. Žadatel by měl předložit, kromě standardních dokladů vyžadovaných při sepisování žádosti výhradně z českého důchodového pojištění, též doklady, které osvědčují dobu zaměstnání v Tunisku, a to v originále, anebo v ověřené kopii. Doby pojištění získané v Tunisku žadatel vyplní do oddílu 3 na straně 4 uvedeného formuláře. Formulář žádosti spolu s připojenými doklady OSSZ postoupí ČSSZ v Praze, která zajistí vyhotovení potvrzení o dobách pojištění v ČR, případně provede další administrativní úkony a opatření a odešle žádost spolu s potřebnými doklady k vyřízení tuniskému nositeli pojištění. O vyřízení žádosti o důchod z Tuniska bude žadatel vyrozuměn rozhodnutím tuniského nositele pojištění, které mu bude doručeno na adresu uvedenou v žádosti.

Jestliže žadatel uplatní nárok pouze na český důchod a o tuniský důchod nežádá (např. z důvodu, že důchod z Tuniska již pobírá nebo dosud nesplňuje věkovou či jinou podmínku pro přiznání důchodu z Tuniska), OSSZ předloží žadateli k vyplnění formulář CZ/TN 207 „Prohlášení týkající se historie osobního pojištění (zaměstnání), aby do něj vypsal doby pojištění a náhradní doby pojištění získané na území Tuniska, protože k posouzení nároku na český důchod podle Smlouvy bude nutné získat od tuniského nositele pojištění potvrzení o dobách pojištění v Tunisku.

 

II. Žádost o důchod z České republiky podaná žadatelem s bydlištěm v Tunisku

Žádost o český důchod je možné podat přímo v Tunisku prostřednictvím příslušného tuniského nositele pojištění, a to na formuláři TN/CZ 202 „Žádost o důchod z České republiky, který by měl být k dispozici na webových stránkách tuniského nositele pojištění a je i na webových stránkách ČSSZ v sekci Mezinárodní smlouvy. Příslušný tuniský nositel pojištění vystaví potvrzení o době pojištění v Tunisku, zajistí další případné administrativní úkony a žádost s potřebnými doklady odešle ČSSZ k vyřízení.

 

Výplata důchodů

Smlouva stanoví, že vzájemná výplata důchodů mezi smluvními státy se uskutečňuje přímo oprávněným osobám a ve volně směnitelných měnách (v EUR, příp. USD). Klientům s bydlištěm v Tunisku může být český důchod, jak je to obvyklé i u jiných smluv, vyplácen:

a) na účet příjemce vedený u banky v cizině (v Tunisku),

b) na účet příjemce nebo jeho manžela/ky vedený u banky v ČR v české měně (Kč),

c) bankovním šekem zasílaným na adresu příjemce do Tuniska.

Výplata důchodu z ČR do Tuniska se bude provádět vždy po předchozím zaslání tiskopisu „Potvrzení o žití“, který musí být vlastnoručně podepsán poživatelem důchodu (nebo jeho opatrovníkem), opatřen datem a  vlastnoruční podpis musí být úředně ověřen úřadem, který je k tomu zmocněn podle tuniských právních předpisů, příp. zastupitelským úřadem ČR, anebo pobočkou tuniského nositele pojištění.

 

Kontakty na kompetentní instituce v České republice

Česká správa sociálního zabezpečení

Křížová 25

225 08 Praha 5

Česká republika

www.cssz.cz

  • pro peněžité dávky nemocenského a důchodového pojištění a pro dávky při pracovních úrazech a nemocích z povolání poskytované z nemocenského a důchodového pojištění;

 

Kancelář zdravotního pojištění

nám. W. Churchilla 1800/2

130 00 Praha 3

Česká republika

www.kancelarzp.cz

  • pro věcné dávky (zdravotní péči) v nemoci a mateřství a dávky při pracovních úrazech a nemocích z povolání hrazené ze zdravotního pojištění;

 

Úřad práce České republiky – generální ředitelství

Dobrovského 1278/25

170 00 Praha 7

Česká republika

www.uradprace.cz

  • pro pohřebné, dávky v nezaměstnanosti a přídavky na děti

 

Kontakty na kompetentní instituce v Tuniské republice

Národní fond sociálního zabezpečení

(La Caisse Nationale de Sécurité Sociale)

49, Avenue Taïeb M´hiri

1002 Tunis

La République tunisienne

www.cnss.tn/fr

  • pro odvětví rodinných dávek a pojištění pro invaliditu, ve stáří, pro případ úmrtí a pro pozůstalé (pro osoby pojištěné v rámci sociálního pojištění pro zaměstnance, osoby samostatně výdělečně činné nebo osoby za takové považované, přidružené k tomuto fondu);

 

Národní fond důchodového zabezpečení a sociální péče

(La Caisse Nationale de Retraite et de Prévoyance Sociale)

6 avenue Mohamed V

1001 Tunis

La République tunisienne

www.cnrps.nat.tn

  • pro veřejné činitele státu, místních úřadů a veřejných institucí přidružených k tomuto fondu;

 

Národní fond nemocenského pojištění

(La Caisse Nationale d'Assurance Maladie)

12, Abou Hamed El Ghazely - Montplaisir

1073 Tunis

La République tunisienne

www.cnam.nat.tn/index.jsp

  • pro odvětví pojištění v nemoci a v mateřství, pojištění při pracovních úrazech a nemocech z povolání (pro osoby pojištěné v rámci systému sociálního pojištění pro zaměstnance, osoby samostatně výdělečně činné nebo osoby za takové považované, a pokud jde o veřejné činitele státu, místních úřadů a veřejných institucí).