ČR a Austrálie

Mezinárodní smlouva mezi Českou republikou a Austrálií o sociálním zabezpečení

Smlouva mezi Českou republikou a Austrálií o sociálním zabezpečení, podepsaná dne 16. 9. 2009 (dále jen „Smlouva“), vstoupila v platnost 1. července 2011. K jejímu provádění bylo sjednáno Správní ujednání, které vstupuje v platnost současně se Smlouvou. Oba smluvní dokumenty jsou publikovány ve Sbírce mezinárodních smluv ČR pod čísly 58/2011 a 59/2011 Sb.m.s.

Smlouva je významným právním dokumentem, který posiluje ochranu důchodových práv migrujících osob, jež pracovaly nebo budou pracovat v obou smluvních státech a získaly nebo získají zde doby pojištění. Smlouva zajistí nárok na důchod též celé řadě osob, které v minulosti odešly z České republiky (Československa) do Austrálie a z důvodu skutečnosti, že v českém systému nebyly pojištěny dostatečně dlouhou dobu, jim dosud nevznikl nárok na důchod na základě samotných českých právních předpisů. Smlouva umožní, aby pro nárok na důchod byly zohledněny doby pojištění získané v ČR i v Austrálii (viz dále).

Smlouva respektuje 4 základní mezinárodně uznávané principy:

  • rovnost nakládání s občany, resp. osobami, na které se Smlouva vztahuje,
  • příslušnost k pojištění ve státě zaměstnání s přesně vymezenými výjimkami,
  • sčítání dob pojištění získaných podle právních předpisů obou států pro nárok na důchod,
  • výplata dávek (důchodů) do druhého smluvního státu.

 

Osobní a věcný rozsah Smlouvy

Smlouva se vztahuje na každou osobu, která podléhá nebo podléhala právním předpisům o sociálním zabezpečení České republiky a Austrálie a na rodinné příslušníky a pozůstalé po takové osobě, přičemž nezáleží na jejím nebo na jejich občanství.

Smlouva upravuje pouze dávky důchodového pojištění (v České republice starobní, invalidní, vdovský, vdovecký a sirotčí důchod, na australské straně je omezena pouze na starobní důchod poskytovaný ze základního rezidenčního systému sociálního zabezpečení) a dále stanoví pravidla pro určení příslušnosti k právním předpisům.

 

Používání právních předpisů (příslušnost k právním předpisům)

Smlouva určuje, ve kterém státě budou osoby kryté Smlouvou podléhat právním předpisům o sociálním zabezpečení a odvádět pojistné. Cílem je vyloučit případné dvojí pojištění z téže výdělečné činnosti. Zaměstnané osoby podléhají v zásadě právním předpisům o sociálním zabezpečení té smluvní strany, na jejímž území pracují. Je-li však zaměstnanec vyslán svým zaměstnavatelem z jednoho smluvního státu do druhého smluvního státu k výkonu práce pro tohoto zaměstnavatele nebo jeho pobočku na dočasnou dobu nepřevyšující pět let, vztahují se na tohoto vyslaného zaměstnance i nadále právní předpisy o sociálním zabezpečení prvního státu. Do systému sociálního zabezpečení ve druhém státě by vyslaný zaměstnanec vstoupil až poté, co by doba vyslání překročila pět let.

Pro osvědčení skutečnosti, že vyslaný zaměstnanec podléhá i nadále právním předpisům o sociálním zabezpečení vysílajícího státu, se používají formuláře:

  • CZ/AU 101 – Potvrzení o příslušnosti k právním předpisům (Certificate of Coverage), který vydává ČSSZ při vyslání z České republiky do Austrálie,
  • Certificate of Coverage (Potvrzení o příslušnosti k právním předpisům), který vystavuje Australský daňový úřad (Australian Taxation Office) při vyslání z Austrálie do České republiky.

O vydání formuláře CZ/AU 101 je třeba požádat v dostatečném časovém předstihu před vysláním na místně příslušné okresní správě sociálního zabezpečení (OSSZ) prostřednictvím tiskopisu ČSSZ: Společná žádost zaměstnance a zaměstnavatele o vystavení potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení.

Smlouva dále umožňuje příslušným úřadům nebo institucím obou smluvních stran po vzájemné dohodě stanovit výjimky z ustanovení o příslušnosti k právním předpisům, a to na základě žádosti "Společná žádost zaměstnance a zaměstnavatele o vystavení potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení". Podle Správního ujednání jsou k povolování výjimek zmocněny ČSSZ a Australský daňový úřad (Australian Taxation Office).

 

Důchodové pojištění

Smlouva je založena na tom, že každý ze smluvních států poskytuje důchod odpovídající době účasti na pojištění v jeho systému sociálního zabezpečení. Vlastní úpravu podmínek, při jejichž splnění vznikne pojištěnci nárok na důchod, ponechává Smlouva na vnitrostátním právu obou smluvních států. To znamená, že pro nárok na důchod z českého systému musí pojištěnec splnit podmínky stanovené českými právními předpisy a pro nárok na důchod z Austrálie je třeba splnit podmínky podle australských právních předpisů. Systémy důchodového pojištění obou států vykazují jisté odlišnosti (např. se liší důchodový věk nebo potřebná doba pojištění pro nárok na důchod), což Smlouva respektuje. Nad rámec vnitrostátních právních předpisů však smluvní úprava stanoví důležité pravidlo sčítání dob pojištění pro vznik nároku na důchod a zajišťuje přiznání a výplatu důchodu i osobám bydlícím v druhém smluvním státě.

 

Nárok na důchod z Austrálie

Na australské straně Smlouva pokrývá pouze starobní důchod poskytovaný ze základního systému sociálního zabezpečení. Tento systém má tzv. rezidenční charakter, což znamená, že poskytování dávek je podmíněno bydlištěm Austrálii. Smlouva však stanovením principu rovnosti území a exportu dávek tuto podmínku překonává a zajišťuje osobám, které bydlí v České republice a které byly pojištěny v australském základním systému sociálního zabezpečení, aby jejich australský důchod byl vyplácen do České republiky.

Nárok na australský starobní důchod vzniká dovršením důchodového věku, který je pro muže 65 let a pro ženy se postupně prodlužuje z 60 na 65 let (od roku 2017 bude docházet k dalšímu postupnému zvyšování důchodového věku shodně u mužů i žen až na 67 let). Další podmínkou nároku na starobní důchod z Austrálie je předchozí pobyt v Austrálii po dobu minimálně 10 let (maximální výše důchodu však náleží až po 25 letech bydlení v Austrálii). Osoby, které byly účastníky australského rezidenčního systému po dobu kratší než stanovených 10 let, mají díky Smlouvě šanci získat nárok na poměrnou část australského starobního důchodu, pokud splní uvedenou potřebnou dobu součtem australských dob pobytu a dob pojištění získaných podle českých právních předpisů. K použití tohoto  principu tzv. sčítání dob však Smlouva vyžaduje, aby byla získána minimální doba pobytu v Austrálii v délce alespoň 12 měsíců, z nichž nejméně 6 měsíců musí být nepřetržitých.

Příklad: Český pracovník odešel v roce 2000 pracovat do Austrálie a získal v australském systému sociálního zabezpečení celkem 3 roky. V roce 2003 se vrátil do České republiky, kde dále pracoval a získal celkem 35 let doby pojištění podle českých právních předpisů. Po dovršení 65 let věku chce požádat o přiznání starobního důchodu z Austrálie. Nárok na australský starobní důchod mu vznikne jenom díky Smlouvě, neboť australský nositel pojištění přihlédne ke 35 letům pojištění, které žadatel získal v českém důchodovém systému. Australský starobní důchod bude přiznán a vyplácen do České republiky.

Vedle základního systému sociálního zabezpečení (Social Security Law) existuje v Austrálii též systém zaměstnaneckého penzijního připojištění upravený zákonem o penzijním pojištění (Superannuation Guarantee). Na nároky získané v tomto systému se však Smlouva nevztahuje.

 

Nárok na důchod z České republiky

Na české straně smlouva pokrývá všechny druhy důchodů upravené zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění – starobní, invalidní, vdovský, vdovecký a sirotčí důchod. Získá-li pojištěnec celou dobu pojištění potřebnou pro vznik nároku na důchod v České republice, bude mu náležet důchod stanovený výhradně podle českých právních předpisů (tzv. plný důchod). ČSSZ však provede také srovnávací výpočet dílčího důchodu, který by pojištěnci náležel podle Smlouvy (viz dále) a přizná mu vyšší z těchto důchodů.

V případě, že doba pojištění získaná v českém důchodovém systému nebude dostačující pro vznik nároku na důchod, přihlédne ČSSZ pro nárok na český důchod k dobám získaným v australském důchodovém systému v rozsahu, které potvrdí australský nositel pojištění (princip sčítání dob pojištění). Výše důchodu stanovená podle Smlouvy však bude odpovídat pouze délce doby pojištění získané v ČR (tzv. dílčí důchod).

Příklad: Pracovník má odpracováno 10 let v České republice a 20 let získal v australském systému. Doba pojištění získaná pouze podle českých právních předpisů nestačí pro nárok na starobní důchod v České republice, podle Smlouvy tedy bude třeba přihlédnout i k dobám pojištění, které jsou pro nárok na dávku započitatelné podle právních předpisů Austrálie. ČSSZ stanoví výši tzv. dílčího důchodu podle Smlouvy tak, že vypočte nejdříve teoretickou výši dávky, která by náležela v případě, že by všechny doby byly získány podle českých právních předpisů. Tato teoretická výše důchodu se potom  dílčí, tzn. upraví se podle poměru délky dob pojištění získaných podle českých právních předpisů k celkové době pojištění získané v obou státech. V daném případě by se tedy výše českého dílčího důchodu určila jako 10/30 z částky, která by pojištěnci náležela za 30 let doby pojištění v ČR. Výsledná výše dílčího důchodu tak odpovídá získané české době pojištění. Obdobně bude postupovat i australský nositel pojištění, který bude vyplácet svůj díl důchodu.

Pokud by nárok na důchod nebyl získán ani součtem českých a australských dob pojištění, umožňuje Smlouva přihlédnout také k dobám pojištění získaným ve třetím státě, s nímž má Česká republika uzavřenou smlouvu o sociálním zabezpečení. Nárok na dílčí důchod podle Smlouvy však nevznikne, jestliže doba pojištění získaná v České republice je kratší než jeden rok.

Upozornění:

Vzhledem ke skutečnosti, že Austrálie omezila použití Smlouvy jen na starobní důchod, podmínila Česká republika – ve snaze zajistit určitou reciprocitu – výplatu dílčích invalidních a pozůstalostních důchodů, u nichž nárok vznikl podle Smlouvy pouze s přihlédnutím k australským dobám, bydlištěm v České republice. Pro dílčí starobní důchod takové omezení neplatí a bude jej možné vyplácet i osobám, které bydlí v Austrálii. Stejně jako je tomu dosud, bude ČSSZ v souladu s českými právními předpisy vyplácet invalidní a pozůstalostní důchod, pokud nárok na ně vznikl bez přihlédnutí k australským dobám pojištění. Osoby bydlící v Austrálii, kterým pro vznik nároku na invalidní nebo pozůstalostní důchod nebude stačit doba pojištění získaná v českém důchodové systému, budou zabezpečeny dávkami z australského rezidenčního systému sociálního zabezpečení. Na druhou stranu osoby, které po určitou dobu pracovaly a pobývaly v Austrálii a po návratu do České republiky se stanou invalidními, se nemusí obávat toho, že doba strávená v Austrálii jim bude chybět pro nárok na český invalidní důchod. V jejich případě lze použít pravidlo sčítání dob pojištění podle Smlouvy a mohou tak získat nárok na dílčí invalidní důchod v České republice. Totéž platí v případě vdovského, vdoveckého nebo sirotčího důchodu pozůstalých osob bydlících v České republice.

Osoby bydlící v Austrálii, kterým je již vyplácen australský starobní důchod, však musí počítat s tím, že australský nositel pojištění přihlédne k výši jejich českého důchodu a sníží o stejnou částku australský starobní důchod. Důchod podle australských právních předpisů je příjmově testovanou dávkou, to znamená, že je vyplácen v závislosti na výši příjmu a majetku poživatele důchodu, případně i jeho partnerky/partnera.

 

Informace o důchodech v ČR a v Austrálii

Podrobnější informace o českém systému důchodového pojištění, o podmínkách nároku na důchod a o výplatě jsou uvedeny zde.

Informace v angličtině o australském základním systému sociálního zabezpečení a o podmínkách nároku na starobní důchod z Austrálie je možné získat na webových stránkách australského nositele pojištění zde.

Informační brožura vydaná v angličtině australským nositelem pojištění je k dispozici zde.

Informace v angličtině k výplatě australského důchodu na bankovní účet v České republice, včetně formuláře k zařízení této výplaty, je možné získat zde.

 

Podání žádosti o důchod podle Smlouvy

I. Žádost o australský starobní důchod

Osoby bydlící v ČR mohou o australský starobní důchod požádat přímo v ČR, prostřednictvím místně příslušné OSSZ (v Praze PSSZ, v Brně MSSZ). Žádost se podává na tiskopise „Claim for Australian Age Pension under the Agreement betwen Australia and the Czech Republic on Social Security – Žádost o australský starobní důchod podle Smlouvy o sociálním zabezpečení mezi Austrálií a Českou republikou“ . Před samotným 19 stránkovým formulářem jsou umístěny Poznámky k žádosti o australský starobní důchod, které je třeba před vyplněním formuláře přečíst. Vzhledem k tomu, že důchod podle australských právních předpisů je příjmově testovanou dávkou, tj. je vyplácen v závislosti na výši příjmu a majetku nejen žadatele, ale i jeho partnerky (partnera), musí žadatel a jeho partner(ka) vyplnit rovněž formulář „Income and Assets – Příjem a majetek. Oba tiskopisy jsou dvojjazyčné, česko-anglické a jsou k dispozici na všech OSSZ a rovněž na webových stránkách ČSSZ v sekci Mezinárodní smlouvy – tiskopisy – žádost osoby bydlící v České republice o důchod ze smluvního státu.

Vyplněnou a vlastnoručně podepsanou žádost spolu s formulářem o příjmech OSSZ zašle do ústředí ČSSZ v Praze, kde k nim bude připojeno potvrzení o dobách pojištění v ČR a poté po případném doplnění dalších potřebných údajů bude vše odesláno australskému nositeli pojištění. Australský nositel pojištění se na žadatele může ještě obrátit (písemně, telefonicky, e-mailem), pokud bude potřeba upřesnit nebo doplnit nějaké informace.

II. Žádost o český důchod

Osoby bydlící v Austrálii mohou požádat o český důchod přímo v Austrálii, na některé z poboček australského nositele pojištění – Centrelink. Je třeba vyplnit tiskopis CZ/AU 202 „Žádost o důchod z České republiky" a připojit doklady (stačí úředně ověřené kopie), které jsou v žádosti uvedeny. Tiskopis CZ/AU 202 je k dispozici na webových stránkách ČSSZ v sekci Mezinárodní smlouvy – tiskopisy – žádost o český důchod pro osobu bydlící v Austrálii, případně na webových stránkách australského nositele pojištění www.centrelink.gov.au.

Australská strana následně zašle žádost o český důchod spolu s potvrzením o dobách získaných v australském systému České správě sociálního zabezpečení do Prahy. 

 

Výplata důchodu

Výplaty důchodů osobám bydlícím ve druhém smluvním státě se uskutečňují ve volně směnitelných měnách.

I. Výplata českého důchodu

Osobám bydlícím mimo ČR (v Austrálii) může být český důchod vyplácen:

  • a) na účet vedený u banky v cizině (v Austrálii) v australských dolarech,
  • b) na účet vedený u banky v ČR,
  • c) bankovním šekem zasílaným na adresu poživatele důchodu v cizině.

Způsob výplaty důchodu si určuje oprávněný příjemce důchodu sám(a).

Výplata důchodu osobě žijící v zahraničí se provádí po předchozím zaslání tiskopisu „Potvrzení o žití – pro vyplácení důchodu“. Tento tiskopis musí být vlastnoručně podepsán poživatelem důchodu a tento podpis musí být úředně ověřen úřadem, který je k tomu zmocněn podle předpisů státu, v němž důchodce bydlí.

II. Výplata australského starobního důchodu

Starobní důchod z Austrálie do České republiky vyplácí australský nositel pojištění na bankovní účet v českých korunách (CZK). Informace o bankovním spojení pro výplatu australského důchodu je třeba uvést ve formuláři „Žádost o australský starobní důchod podle Smlouvy o sociálním zabezpečení mezi Austrálií a Českou republikou“ (viz otázka č. 32 v něm uvedená).

 

Kontakty na kompetentní instituci v České republice

Česká správa sociálního zabezpečení
Křížová 25
225 08 Praha 5
www.cssz.cz

 

Kontakty na kompetentní instituci v Austrálii

a) pro nárok na australský starobní důchod

Centrelink International
GPO Box 273
Hobart, Tasmania 7001
Australia
www.centrelink.gov.au

 

b) pro určení příslušnosti k právním předpisům (zejm. při vyslání zaměstnance z Austrálie do ČR)

Australian Taxation Office
GPO Box 9977
Civic Square, ACT 2608
Australia
www.ato.gov.au