Posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti občanů

Od 1. 1. 2010

Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,

b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,

c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

 

Dávky tzv. nepojistných systémů

Od 1. 7. 2009 posuzují lékaři lékařské posudkové služby  rovněž zdravotní stav osob, které prostřednictvím jiných úřadů žádají o dávky z tzv. nepojistných systémů sociálního zabezpečení.

Nárok na některé dávky státní sociální podpory a jejich výše jsou závislé na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu a na stupni postižení oprávněné osoby. Jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činí stupeň zdravotního postižení:

a) od 20 % do 49 %, považuje se nezaopatřené dítě za dlouhodobě nemocné,

b) od 50 % do 79 %, považuje se osoba za dlouhodobě zdravotně postiženou,

c) od 80 % do 100 %, považuje se osoba za dlouhodobě těžce zdravotně postiženou.

 

Pro účely dávek sociální péče posudková služba provádí posuzování, zda jde o občana těžce zdravotně postiženého.

 

Pro účely zaměstnanosti jsou osobami se zdravotním postižením fyzické osoby, které jsou uznány invalidními :

a) ve třetím stupni (dále jen „osoby s těžším zdravotním postižením“), nebo

b) v prvním nebo druhém stupni.

Za osoby se zdravotním postižením podle písm.b) se považují i fyzické osoby, které již nejsou invalidní, a to po dobu 12 měsíců ode dne tohoto posouzení.

Posuzování zdravotního stavu pro účely nároku na příspěvek na péči znamená uznání stupně závislosti.

 

Osoba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve:

a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby,

b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb,

c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb,

d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb,

a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.

 

Osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve:

a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby,

b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb,

c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb,

d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb,

a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.

 

 

 

Aktualizováno dne 30. 12. 2011