Pravidla pro určování příslušnosti

Pravidla pro určování příslušnosti k právním předpisům o sociálním zabezpečení

1) Ve vztahu k Islandu, Lichtenštejnsku, Norsku (do 31. 5. 2012), Švýcarsku (do 31. 3. 2012) a na občany třetích zemí, migrující v rámci  Velké Británie se i nadále po 1. 5. 2010 vztahují původní koordinační nařízení, tj.:

  • nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství,
  • nařízení Rady (EHS) č. 574/72 stanovující postup provádění Nařízení Rady (EHS) 1408/71.

Blíže je k tomuto tématu pojednáno v samostatné sekci.

2) Ve vztahu k zemím Evropské unie se od 1. 5. 2010 aplikují pravidla upravená v nových koordinačních nařízeních č. 883/2004 a č. 987/2009, tj.:

  • nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení,
  • nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení.

Od 1. 1. 2011 je účinné nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1231/2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti (nevztahuje se na Dánsko, Island, Lichtenštejnsko, Norsko, Švýcarsko a Velkou Británii).

Od 1. 4. 2012 se k aplikaci nových koordinačních nařízení zavázalo Švýcarsko.

Od 1. 6. 2012 se k aplikaci nových koordinačních nařízení zavázaly státy EHP (Island, Lichtenštejnsko, Norsko).

Od 28. 6. 2012 je účinné nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 465/2012, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 – týká se zejména aplikace čl. 13 nařízení č. 883/2004.

 

Pravidlo státu místa výkonu činnosti – lex loci laboris

Osoba, na kterou se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, podléhá právním předpisům sociálního zabezpečení (včetně zdravotního pojištění) pouze jediného členského státu.

Základním pravidlem pro určování příslušných právních předpisů je pravidlo státu místa výkonu činnosti – lex loci laboris (čl. 11(3)(a) nařízení č. 883/2004), tj.:

  • Osoba zaměstnaná podléhá právním předpisům sociálního zabezpečení toho členského státu, na jehož území pracuje, i když bydlí na území jiného členského státu, nebo když její zaměstnavatel má sídlo na území jiného členského státu. Na situaci nemá vliv skutečnost, kde a v jaké měně je osobě vyplácena mzda, kde jsou odváděny daně a státní příslušnost osoby (za předpokladu, že osoba spadá do osobního rozsahu nařízení).
  • OSVČ podléhá právním předpisům toho členského státu, na jehož území vykonává samostatnou výdělečnou činnost, i když bydlí na území jiného členského státu, bez ohledu na to, jaká je státní příslušnost osoby (za předpokladu, že osoba spadá do osobního rozsahu nařízení) nebo kde odvádí daně.

V obou uvedených případech se příslušnost k právním předpisům neosvědčuje žádným potvrzením o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení.

 

Zvláštní ustanovení pro určité kategorie osob

Situace odlišné od pravidla státu výkonu činnosti vyžadují zvláštní posouzení a neaplikují se automaticky. V řadě případů (viz níže) je pak nutné příslušnost k právním předpisům stanoveným způsobem po jejím posouzení osvědčit, a to tzv. přenosným dokumentem A1 – „Potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení“.

Formulář A1 má charakter osvědčení, které potvrzuje, jakým právním předpisům sociálního zabezpečení podléhá osoba v něm uvedená, a vystavuje jej vždy ten členský stát, jehož právní předpisy se na danou osobu vztahují. Více zde

Jak již bylo zmíněno, ze základního pravidla aplikace právních předpisů státu výkonu činnosti existuje řada odchylek pro určité kategorie osob, pro něž nařízení č. 883/2004 stanoví zvláštní pravidla:

  • Úředníci a osoby za takové považované podléhají právním předpisům členského státu, kterým podléhá správní orgán, který je zaměstnává (čl. 11(3)(b) nařízení č. 883/2004). Příslušnost k právním předpisům se osvědčuje vystaveným potvrzením A1. Tiskopis žádosti je k dispozici zde.
  • Osoby pobírající dávky v nezaměstnanosti v souladu s čl. 65 nařízení č. 883/2004 podle právních předpisů členského státu bydliště (a měly bydliště v jiném než příslušném členském státě), podléhají právním předpisům členského státu bydliště (čl. 11(3)(c) nařízení č. 883/2004). Potvrzení A1 se v tomto případě nevystavuje.
  • Osoby odvedené nebo znovu povolané do vojenské nebo civilní služby podléhají právním předpisům členského státu, do jehož služeb byly odvedeny nebo povolány (čl. 11(3)(d) nařízení č. 883/2004). Potvrzení A1 se nevystavuje.
  • Osoby, na které se nevztahují ustanovení článků 11(3)(a) až 11(3)(d) nařízení č. 883/2004, podléhají právním předpisům členského státu bydliště (čl. 11(3)(e) nařízení č. 883/2004). Potvrzení A1 se nevystavuje.
  • Ustanovení čl. 11(3)(e) nařízení č. 883/2004 upravuje posouzení příslušnosti u tzv. neaktivních osob, mezi které lze zařadit např. studenty (pokud nevykonávají při studiu žádnou výdělečnou činnost, jinak se při určování příslušnosti k právním předpisům postupuje podle pravidel vztahujících se na danou situaci), rodinné příslušníky, dále osoby, které jsou příjemci dávky důchodového pojištění, či osoby, které přestaly vykonávat činnost. Více zde.
  • Osoby zaměstnané na palubě lodi podléhají právním předpisům členského státu, pod jehož vlajkou loď pluje. Avšak osoby zaměstnané na lodi plující pod vlajkou některého členského státu a odměňované za tuto činnost podnikem nebo osobou, jejíž sídlo nebo místo podnikání je v jiném členském státě, než je stát, pod jehož vlajkou loď pluje, podléhají právním předpisům státu sídla nebo místa podnikání zaměstnavatele či osoby, jestliže v něm má zaměstnanec bydliště. Za zaměstnavatele se pro tyto účely považuje podnik nebo osoba, která dotyčnou osobu odměňuje (čl. 11(4) nařízení č. 883/2004). Příslušnost k právním předpisům se osvědčuje vystaveným potvrzením A1. Tiskopis žádosti je dispozici zde.
  • Členové letecké posádky nebo posádky palubních průvodčí v oblasti osobní nebo nákladní letecké dopravy podléhají právním předpisům členského státu, ve kterém se nachází jejich mateřské letiště. Nařízení Rady (EHS) č. 3922/91 definuje mateřské letiště takto: „Místo, které provozovatel určí členu posádky, v němž člen posádky obvykle začíná a končí dobu služby nebo sérii dob služby a v němž provozovatel za normálních okolností není odpovědný za ubytování dotyčného člena posádky.“  Příslušnost k právním předpisům se osvědčuje vystaveným potvrzením A1. Více zde.
  • Vyslaní zaměstnanci podléhají za splnění podmínek stanovených v nařízeních č. 883/2004 a 987/2009 po dobu nepřesahující 24 měsíců právním předpisům vysílajícího státu (čl. 12(1) nařízení č. 883/2004). Příslušnost k právním předpisům se osvědčuje vystaveným potvrzením A1. Více zde.
  • Vyslané OSVČ podléhají za splnění podmínek stanovených v nařízeních č. 883/2004 a 987/2009 po dobu nepřesahující 24 měsíců právním předpisům vysílajícího státu (čl. 12(2) nařízení č. 883/2004). Příslušnost k právním předpisům se osvědčuje vystaveným potvrzením A1. Více zde.
  • Osoby vykonávající činnost ve dvou nebo více členských státech, a to buď jako zaměstnanec, OSVČ či úředník (čl. 13 nařízení č. 883/2004) – podrobné informace naleznete zde. Příslušnost k právním předpisům se osvědčuje vystaveným potvrzením A1.
  • Smluvní zaměstnanci Evropských společenství si mohou zvolit, zda se na ně budou vztahovat právní předpisy členského státu, v němž jsou zaměstnáni, právní předpisy státu, které se na ně vztahovaly naposledy, nebo právní předpisy členského státu, jehož jsou státními příslušníky. Toto právo volby, kterého lze využít jen jednou, nabývá účinku dnem nástupu do zaměstnání (čl. 15 nařízení č. 883/2004). Tiskopis žádosti je k dispozici zde.

 

Článek 16 nařízení č. 883/2004 navíc umožňuje, aby se dva nebo více členských států, příslušné orgány těchto členských států nebo subjekty určené těmito orgány dohodly na udělení výjimky z aplikace článků 11-15 nařízení č. 883/2004, a to v zájmu určitých osob nebo skupin osob, a za předpokladu, že k tomu existují důležité důvody. Více informací o možnosti udělení výjimky naleznete zde.

 

 

Aktualizováno v prosinci 2015