Nárok na důchod a jeho výše

Nárok na důchod a jeho výše

Nárok na důchod a jeho výše se u českých pojištěnců, kteří nezískali doby pojištění v jiném členském státě EU, posuzuje pouze podle českých právních předpisů.

Pojištěnci, který byl kromě ČR pojištěn také v jiném členském státě EU, může vzniknout nárok na plný „solo“ důchod nebo na tzv. dílčí důchod.

Tzv. plný „solo“ důchod ČSSZ přizná osobě, která v ČR získala dostatečně dlouhou dobu pojištění a splnila tak podmínku potřebné doby pojištění stanovenou českými právními předpisy, aniž by bylo nutné přihlížet k dobám splněným v jiných členských státech. Nařízení v tomto případě stanoví, že se výše důchodu určí výhradně na základě vnitrostátních právních předpisů. ČSSZ proto vypočte důchod pouze za doby pojištění získané v ČR.

V případě, že nelze přiznat plný „solo“ důchod pouze na základě dob pojištění získaných v daném státě, započtou se podle pravidel stanovených v nařízení i doby získané v jiném členském státě. Vzniklý nárok se označuje jako tzv. „dílčí důchod“. Podstatou dílčího důchodu je, že nárok na něj se posoudí na základě všech dob pojištění (zaměstnání, bydlení), které daná osoba získala během své migrace a provede se výpočet tzv. teoretické výše důchodu, která by pojištěnci náležela v případě, že by všechny doby pojištění získal v tomto státě. Tento hypotetický důchod se však pojištěnci nepřizná, neboť podle nařízení každý stát vyplácí důchod jen za vlastní doby pojištění. Teoretická výše důchodu se proto poté dílčí, tj. upraví se v poměru dob pojištění získaných v daném státě k celkové době pojištění získané ve všech členských státech. Při výpočtu důchodu se rovněž přihlíží pouze k příjmům, které pojištěnec v daném státě získal.   

Příklad:

Paní Nová žádá o přiznání českého starobního důchodu. V českém systému byla pojištěna celkem 14 let. Vedle toho však získala dobu pojištění v Portugalsku v celkové délce 20 let. Podmínkou nároku na český starobní důchod podle § 29 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění (dále jen „zdp“), je získání potřebné doby pojištění, jejíž délka je podle § 29 odst. 1 zdp odstupňovaná v rozmezí 25 let až 35 let v závislosti na tom, kdy žadatel dovrší důchodový věk (pro nárok na starobní důchod podle § 29 odst. 2 zdp stačí sice kratší doba pojištění v rozmezí 15 až 20 let v závislosti na datu narození, avšak nárok na tento důchod vzniká až několik let po dovršení důchodového věku). V případě paní Nové by tedy česká doba pojištění nestačila pro vznik nároku na starobní důchod. Přihlédneme-li však k portugalské době pojištění, je podmínka potřebné doby pojištění splněna a paní Nová bude mít v ČR nárok na starobní důchod.