Vyšší náhrady za poškozené zdraví

Judr. Ladislav Jouza

Zdravotní důsledky pracovních úrazů často přinášejí změnu pracoviště a v důsledku toho i nižší výdělek. Zaměstnavatel, který za náhradu škody z pracovního úrazu nebo nemoci z povolání odpovídá, je pak povinen hradit poškozenému náhradu za ztrátu na výdělku do výše, jakou měl před úrazem (vznikem škody). Pro přiznání náhrady za ztrátu na výdělku je rozhodný průměrný výdělek, jehož zaměstnanec dosáhl před vznikem škody, tedy před pracovním úrazem či nemocí z povolání.

Přitom tito zaměstnanci právem poukazují na to, že kdyby zůstali na svém původním pracovním místě, které museli pro následky pracovního úrazu nebo nemoci z povolání opustit, dosahovali by tam podstatně vyššího výdělku, než činil jejich výdělek, který byl vzat za základ pro poskytování náhrady za ztrátu na výdělku v době, kdy k této ztrátě došlo.

Proto vláda schválila nové nařízení č. 417/2010 Sb.,1 podle něhož se průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady zvýší o 3,9 %. Jedná se o zvýšení shodné s valorizací důchodů, jejichž procentní výměra se od 1. ledna 2011 zvyšuje rovněž o 3,9 %. Vznikl-li nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po 31. prosinci 2010, průměrný výdělek se nezvyšuje.

Náhrada za ztrátu na výdělku podle nového nařízení vlády přísluší od 1. ledna 2011.

Zvyšuje se průměrný výdělek

Právní úprava těchto otázek se provádí formou tzv. valorizace náhrady za ztrátu na výdělku podle zákoníku práce. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání příslušející zaměstnancům podle zákoníku práce, případně podle dřívějších předpisů, se upravuje tak, že se průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, případně zvýšený podle pracovněprávních předpisů, zvyšuje o 3,9 %.

Příklad 1

K pracovnímu úrazu zaměstnance došlo v roce 2007. Jeho hrubý průměrný výdělek 16 000 Kč  před úrazem byl již za roky 2007 až 2008 valorizován podle dřívějších nařízení vlády. Po úrazu je jeho výdělek 15 000 Kč. Náhrada za ztrátu na výdělku činila 1 000 Kč.

Podle nového nařízení vlády se jeho dřívější hrubý průměrný výdělek zvyšuje o 3,9 %, tedy o částku 704 Kč na částku 16 704 Kč (16 000 + 704 Kč). Zvýšená náhrada činí
1 704 Kč (rozdíl mezi valorizovaným průměrným výdělkem – 16 704 Kč a výdělkem po úrazu – 15 000 Kč).

Rozhoduje vznik škody

Zvyšuje se průměrný výdělek před vznikem škody, nikoliv před pracovním úrazem. Průměrný výdělek může být v obou případech být rozdílný a může tak ovlivňovat výši náhrady. Vznik pracovního úrazu ještě totiž nemusí zakládat nárok na náhradu za ztrátu na výdělku, neboť zaměstnanec si například může na novém pracovišti vydělávat stejně nebo i více, než si vydělával před úrazem. Teprve okamžikem, kdy si na pracovišti bude vydělávat méně a prokáže se, že je to v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, vzniká škoda.

Příklad 2

Zaměstnanec měl pracovní úraz v roce 2006 a po převedení na jinou vhodnou práci si vydělával stejně jako před úrazem. V roce 2007 se mu však zhoršil zdravotní stav, v důsledku něhož nemohl vykonávat stejnou práci. Byl proto převeden na jiné pracoviště, ale s nižším výdělkem.

Bylo prokázáno, že nižší výdělek je v příčinné souvislosti s pracovním úrazem z roku 2006 a vzniká mu nárok na náhradu škody ve formě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Bude se zvyšovat průměrný výdělek, kterého dosahoval v předcházejícím kalendářním čtvrtletí před vznikem škody, nikoliv před vznikem pracovního úrazu. V důsledku každoročního zvyšování mezd by tato náhrada byla vyšší.

Nezvyšuje se náhrada

Dosavadní praxe při zjišťování zvýšené náhrady ukazuje, že mnohdy mzdové účetní nebo personalisté nepostupují v souladu s nařízením vlády a valorizují poskytovanou náhradu za ztrátu na výdělku, nikoliv průměrný výdělek před vznikem škody. Zaměstnanci by tak byli poškozeni.

Příklad 3

Výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti

Zaměstnanec měl před pracovním úrazem průměrný výdělek 20 000 Kč. Po úrazu měl na novém pracovišti výdělek 16 000 Kč. Rozdíl 4 000 Kč představoval náhradu za ztrátu na výdělku.

Nesprávný postup:

 zaměstnavatel zvýšil částku 4 000 Kč o 3,9 %, tedy o 156 Kč na 4 156 Kč.

Správný postup:

 zvyšuje se průměrný výdělek 20 000 Kč o 3,9 %, tedy o 780 Kč na 20 780 Kč.  Zaměstnanec bude dostávat náhradu ve výši 4 780  Kč a nikoliv 4 176 Kč.

Průměrný výdělek musí valorizovat každý zaměstnavatel bez žádosti zaměstnance. Ze zvýšeného průměrného výdělku se stanoví i náhrada nákladů na výživu pozůstalých.2

Úrazy mimo zaměstnání

Zdravotní důsledky úrazů, i když nejsou považovány za pracovní, si často vynutí změnu pracoviště a v důsledku toho i nižší výdělek. Osoba či organizace, která za náhradu škody podle občanského zákoníku odpovídá, je pak povinna hradit poškozenému náhradu za ztrátu na výdělku do výše, jakou měl před úrazem, pokud si stále vydělává méně nebo je invalidní. Pro přiznání náhrady za ztrátu na výdělku je rozhodný průměrný výdělek, jehož poškozený dosáhl před úrazem.

Jedná se o všechny případy, kdy k poškození zdraví došlo mimo zaměstnání, například v důsledku trestného činu (dopravní nehoda, ublížení na zdraví při krádeži nebo loupeži apod.) nebo pro porušení právní povinnosti. Například majitel domu neprováděl řádnou údržbu chodníku v zimních měsících a v důsledku toho došlo u občana ke zranění a ztrátě na výdělku.

Proto s ohledem na vývoj mzdové úrovně bylo třeba provést úpravu průměrného výdělku pro účely náhrady za ztrátu na výdělku nejen pro náhrady ze zákoníku práce, ale i z občanského zákoníku. Náhrada za ztrátu na výdělku se upravuje tak, že se průměrný výdělek rozhodný pro výpočet této náhrady, popřípadě zvýšený podle dřívějších předpisů, zvyšuje o 3,9 %. Zvýšení se neprovede u náhrady vzniklé po 31. prosinci 2010.

Zvyšuje se tedy i průměrný výdělek, který byl valorizován podle dřívějších nařízení vlády.

Příklad 4

Pachatel trestného činu – dopravní nehody – způsobil protijedoucímu řidiči újmu na zdraví. V důsledku toho nemohl poškozený řidič vykonávat své zaměstnání. K nehodě a ke škodě došlo v březnu 2002. Průměrný výdělek poškozeného před úrazem byl 12 000 Kč a byl již podle předchozích nařízení vlády valorizován, po úrazu má občan výdělek 8 000 Kč. Řidič, který nehodu zavinil, doplácel tedy 4 000 Kč, jako náhradu za ztrátu na výdělku poškozenému řidiči.

Nové nařízení vlády zvyšuje průměrný výdělek o 3,9 %, celkem na 12 468 Kč. Nová náhrada  představuje částku 4 468 Kč (4 000 Kč + 468 Kč). Tuto náhradu je povinen poškozenému občanovi platit řidič, který nehodu, a tudíž i škodu, zavinil.

Povinné subjekty, které náhradu za ztrátu na výdělku poskytují (např. řidič, který způsobil nehodu, občan, který ublížil na zdraví spoluobčanovi apod.), nemají automatickou povinnost ji poškozeným občanům zvyšovat. Všichni poškození musí o ni požádat přímo u občana nebo organizace (fyzické a právnické osoby). Občan musí ovšem existenci poškození zdraví prokázat. Situaci bude mít usnadněnou v případech, kdy mu byla nebo je náhrada již poskytována.

Autor článku se věnuje pracovnímu právu.

 

1 Nařízení vlády č. 417/2010 Sb., úprava náhrady za ztrátu  výdělku po skončení pracovní neschopnosti

2 Viz § 377 zákoníku práce.