Pobyt v cizině a zdravotní pojištění

Pobyt v cizině a zdravotní pojištění

Ing. Antonín Daněk

Cestujete-li do zahraničí, může se vám přihodit situace, kdy budete potřebovat lékařskou péči. Pokud se budete pohybovat v prostoru, ve kterém platí režim dále uvedených koordinačních nařízení, je důležité, abyste měli sebou alespoň Evropský průkaz zdravotního pojištění (případně jeho náhradní papírovou verzi) a ještě lépe sjednané komerční připojištění na úhradu případných léčebných výloh.

 

Působnost Nařízení

S účinností od 1. května 2010 postupují naši občané při svém pobytu ve státech Evropské unie podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně prováděcího nařízení č. 987/2009 (dále jen „nařízení“). Záměrem nové úpravy bylo zvýšit míru právní jistoty v oblasti sociálního zabezpečení a zpřehlednit pravidla fungování vztahů mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Nicméně nařízení č. 1408/71 a 574/72, platná do 30. dubna 2010, definitivně nepozbyla platnosti, protože se podle nich nadále dočasně postupuje ve vztahu k osobám ze států Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko) a ze Švýcarska.

 

Nejdůležitější zásady

Při poskytování a úhradě zdravotní péče českým občanům na území některého ze států, podléhajících působnosti uvedených nařízení, platí tato základní pravidla:

  • Princip rovného zacházení – našemu občanovi je v zahraničí poskytována zdravotní péče za stejných podmínek a ve stejných cenách jako místním občanům.
  • Princip jednoho pojištění – na pojištěnce ze zemí EU se v kteroukoli dobu vztahují právní předpisy jednoho členského státu. Platí, že tato osoba je pojištěna v zemi, ve které vykonává výdělečnou činnost. Společně s touto výdělečně činnou osobou jsou rovněž společně pojištěni i nezaopatření rodinní příslušníci.
  • Platit za určité služby nebo léky stejnou spoluúčast jako místní občané.
  • Čerpat zdravotní péči ve zdravotnických zařízeních financovaných z veřejných zdrojů.
  • Při uplatnění nároku se prokázat Evropským průkazem zdravotního pojištění (EHIC – European Health Insurance Card), případně náhradním dokladem, kterým je Potvrzení dočasně nahrazující EHIC.

Otázka poskytování a úhrady zdravotní péče je mezi členskými státy EU multilaterálně založena na principu tzv.„zrcadlovosti“, což znamená, že pro všechny státy platí při řešení této problematiky stejné podmínky.

 

Poskytování zdravotní péče

V praxi rozlišujeme v podstatě následující varianty, kdy se jedná o poskytování zdravotní péče našim občanům:

1. na území členských států EU včetně Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska v souladu s uvedenými nařízeními,

2. na základě mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení – konkrétně jde o Chorvatsko, Jugoslávii (kromě oblast Kosova), Izrael, Makedonii a Turecko,

3. podle mezivládních dohod uzavřených před rokem 1989. Tyto smlouvy byly uzavírány především s tzv. lidově demokratickými státy a na jejich základě lze nárokovat v těchto státech bezplatně nutnou a neodkladnou zdravotní péči. Protože však převážně jde o exotické země, je praktické uplatnění tohoto nároku dosti problematické;

4. v ostatních státech světa.

Pokud občan cestuje do států uvedených v bodech č. 3. a 4., rozhodně by si měl uzavřít cestovní zdravotní připojištění, samozřejmě jej lze využít i při cestách do států uvedených v bodech č. 1. a 2. Cestuje-li mimo státy uvedené v bodě 1., pak se na tyto ostatní země režim výše vyjmenovaných nařízení nevztahuje.

 

Evropský průkaz zdravotního pojištění

Český občan má ve všech státech EU zajištěn přímý přístup k lékaři. Pokud potřebuje poskytnout zdravotní péči, předloží Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC) nebo Potvrzení dočasně nahrazující EHIC přímo u lékaře nebo v nemocnici.

V některých případech se v zemích EU může stát, že za poskytnutí lékařsky nezbytné zdravotní péče bude lékař vyžadovat platbu v hotovosti. Typickým příkladem je situace, kdy český turista bude ambulantně ošetřen, ale nebude mít s sebou EHIC nebo Potvrzení dočasně nahrazující EHIC. V některých zemích Evropské unie (např. v Belgii, Francii či Lucembursku) je vždy nutné za ambulantní zdravotní péči nejdříve zaplatit v hotovosti. V těchto zemích pak lze požádat o refundaci nákladů přímo místní zdravotní pojišťovnu, nebo po návratu do České republiky českou zdravotní pojišťovnu.

 

Cestovní zdravotní připojištění

V členských státech Evropské unie (a rovněž v zemích EHP a ve Švýcarsku) mají čeští pojištěnci nárok na lékařsky nezbytnou zdravotní péči na účet české zdravotní pojišťovny. Lékařsky nezbytná zdravotní péče je pojištěnci poskytována v takovém rozsahu, aby se nemusel vracet do země pojištění (tedy do ČR) dříve, než zamýšlel. Při uplatnění nároku na lékařsky nezbytnou zdravotní péči je třeba se v zemích EU prokázat EHIC nebo Potvrzením dočasně nahrazujícím EHIC. V zemích EU pak mají zajištěn přímý přístup k lékaři, zdravotní péče musí být čerpána ve zdravotnických zařízeních financovaných z veřejných zdrojů, aby za poskytnutou zdravotní péči nemuseli zbytečně připlácet.

Před cestou do zahraničí se doporučuje uzavřít u některé z pojišťoven cestovní zdravotní připojištění. V rámci pojištění léčebných výloh jsou pak pojištěnci hrazeny náklady na nutnou a neodkladnou zdravotní péči. V cizích zemích vstupuje český občan do režimu zdravotního pojištění platného pro místní pojištěnce. Z toho pak vyplývá i povinnost českých občanů platit spoluúčast za poskytnutou zdravotní péči jako místním pojištěncům, přičemž v mnoha státech je tato spoluúčast na naše poměry vcelku vysoká. A právě případná spoluúčast bude rovněž hrazena z cestovního zdravotního připojištění. Je nutno si uvědomit, že spoluúčast by v žádném případě nebyla českou zdravotní pojišťovnou refundována. Z cestovního zdravotního připojištění jsou dále placeny nezbytné náklady spojené s převozem pojištěnce do místa jeho trvalého pobytu a v případě jeho úmrtí i náklady na převoz tělesných ostatků.

Další významnou výhodou cestovního zdravotního připojištění je skutečnost, že pojištěnec může v nouzi využít asistenční služby, a to na náklady pojistitele, přičemž telefonní komunikace je vedena v češtině. Asistenční služba pomůže pojištěnci zajistit potřebnou lékařskou pomoc a ošetření v kteroukoliv denní i noční hodinu, kdekoliv na světě a v případě potřeby zajistí i odborný zdravotnický doprovod při převozu pacienta. Je to právě asistenční služba, která garantuje zahraničnímu zařízení úhradu finančních nákladů vzniklých v souvislosti s poskytnutím zdravotní péče českým pojištěncům v zahraničí.

 

Dlouhodobý pobyt v cizině a zdravotní pojištění

O dlouhodobém pobytu v cizině1 hovoříme tehdy, jsou-li splněny tyto tři podmínky:

1. nepřetržitý pobyt v cizině trvá déle než šest měsíců,

2. zdravotní pojištění v cizině trvá po celou dobu pobytu v cizině,

3. písemné prohlášení o ukončení platby pojistného bylo doručeno zdravotní pojišťovně před dnem ukončení platby pojistného.

Osoba, splňující uvedené podmínky, je tímto vyňata ze zdravotního pojištění v České republice a současně je povinna odevzdat před odjezdem průkaz zdravotní pojišťovny. Za osobu dlouhodobě pobývající v cizině nikdo pojistné v ČR neplatí. Současně však tato osoba nemá po uvedenou dobu nárok na úhradu zdravotní péče, poskytnuté českým systémem veřejného zdravotního pojištění.

V souvislosti s ukončením účasti ve veřejném zdravotním pojištění zaniká povinnost platit pojistné dnem uvedeným v písemném prohlášení, ne však dříve než dnem následujícím po dni, kdy bylo toto prohlášení doručeno zdravotní pojišťovně. Naopak povinnost opětovného placení pojistného vzniká dnem, ke kterému se pojištěnec po návratu z ciziny znovu přihlásil u své zdravotní pojišťovny. Povinností navrátivší se osoby je dodatečně doložit zdravotní pojišťovně uzavřené zdravotní pojištění v cizině a jeho délku. Tato povinnost je přímo zásadní, neboť pokud by pojištěnec tento doklad nepředložil, byl by povinen doplatit zdravotní pojišťovně pojistné tak, jako by podle výše citovaného ustanovení o dlouhodobém pobytu v cizině nepostupoval. Dobu zaměstnání, respektive pojištění, dokladuje český občan své zdravotní pojišťovně i v případech, kdy podléhal režimu „evropských“ koordinačních nařízení.

Autor článku pracuje ve VZP.

1 Podle § 8 odst. 4 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.