Ekonomická krize, zaměstnavatelé a zdravotní pojištění

Ing. Antonín Daněk

V přímé souvislosti s negativními dopady ekonomické krize řeší zaměstnavatelé ve zdravotním pojištění především otázku zabezpečení odvodu pojistného ve vazbě na minimální vyměřovací základ zaměstnance. To znamená, že zaměstnavatel musí při placení pojistného za zaměstnance dodržet zákonné minimum za předpokladu, že:

  • se na zaměstnance (a tedy i na zaměstnavatele) vztahuje povinnost odvodu pojistného nejméně z minimální mzdy 8 000 Kč, přičemž
  • není důvod ke snížení tohoto minimálního vyměřovacího základu na poměrnou část.

U vybraných skupin zaměstnanců1 nemusí být minimální vyměřovací základ dodržen. Pojistné se v takových případech vždy odvádí ze skutečné výše zúčtovaného hrubého příjmu bez ohledu na minimální vyměřovací základ. Nejčastěji jde o osoby, za které je současně plátcem pojistného i stát, kdy podmínkou pro uplatnění tohoto postupu je evidence takové osoby v příslušné kategorii po dobu celého kalendářního měsíce. Pokud tato podmínka splněna není, musí být zajištěn odvod pojistného z poměrné části minimálního vyměřovacího základu dle příkladu 3.

Možný postup zaměstnavatele

Snížení poptávky po produkovaném zboží či nabízených službách sebou nese (třeba dočasně) i nižší požadavky na počet zaměstnanců, rozsah jejich pracovních úvazků apod. Za účelem vnitřní konsolidace a zajištění další činnosti může zaměstnavatel uplatnit například tyto postupy:

  • zaměstnanci zůstanou doma nebo budou pracovat například za 60 % mzdy,
  • zkrátí u části zaměstnanců pracovní úvazky,
  • sníží počet zaměstnanců.

Základní zásady

Jak jsem již uvedl, musí zaměstnavatel podle zákona zabezpečit za své zaměstnance odvod pojistného za rozhodné období kalendářního měsíce. Jestliže se na zaměstnance (a zaměstnavatele) vztahuje povinnost odvést pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu 8 000 Kč, platí v této souvislosti tyto základní zásady:

  • Pokud se na zaměstnance ze zákona2 vztahuje povinnost platit pojistné na zdravotní pojištění nejméně z minimálního vyměřovacího základu, musí být zajištěn odvod pojistného alespoň v minimální povinné výši zaměstnavatelem, který je plátcem pojistného za zaměstnance.
  • Nedosahuje-li hrubý příjem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, provádí zaměstnavatel dopočet (a následný doplatek) do minimálního vyměřovacího základu.
  • Tento doplatek hradí zaměstnanec. Pokud by byl vyměřovací základ nižší než minimální mzda, a to v důsledku překážek na straně organizace,3 přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele.
  • Doplatek pojistného, tedy 13,5 % z rozdílu vyměřovacích základů, platí v plné výši buď zaměstnanec, nebo zaměstnavatel – tuto částku pojistného nelze „klasicky“ dělit na jednu třetinu sraženou zaměstnanci a dvě třetiny placené zaměstnavatelem.
  • Má-li zaměstnanec ve více zaměstnáních příjmy nižší než minimální mzda, pak se tyto pro účely placení pojistného sčítají.
  • Odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu musí být zabezpečen i v případech, kdy zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek.
  • Pokud se ze zákonných důvodů4 snižuje minimální vyměřovací základ na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání příslušné skutečnosti, musí být odvedeno pojistné alespoň z tohoto sníženého vyměřovacího základu, tedy i včetně případného doplatku do této poměrné části.
  • Doplatky do minimálního vyměřovacího základu, resp. do jeho poměrné části, nemůže hradit pojištěnec, platí se zásadně prostřednictvím zaměstnavatele.

Na příkladech si následně rozebereme některé situace, které mohou nastat ve vazbě na odvod pojistného ze zákonného minima.

Příklad 1

Hrubý příjem zaměstnance činil částku 11 000 Kč. Podle návrhu zaměstnavatele, podaného ve smyslu ustanovení § 209 odst. 3 a odst. 1 zákoníku práce, rozhodl úřad práce na základě podkladů zaměstnavatele o poskytování náhrady mzdy od července 2010 ve výši 60 % průměrného výdělku. Z tohoto důvodu činí hrubá mzda zaměstnance 6 600 Kč.

Vztahuje-li se na zaměstnance povinnost odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu, postupuje zaměstnavatel takto:

Prostřednictvím zaměstnavatele se odvede doplatek pojistného ve výši 13,5 % z částky 1 400 Kč, tj. (8 000 – 6 600) x 0,135 = 189 Kč

Zaměstnavatel odvede pojistné v celkové výši: 0,135 x 8 000 = 1 080 Kč.

Zaměstnanci strhne z platu jednu třetinu pojistného ze skutečně dosaženého příjmu 6 600 x 0,135 = 297 Kč, což představuje celkovou platbu zaměstnance.

Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel: dvě třetiny pojistného z hrubé mzdy 6 600 Kč, tj. 594 Kč, a dále doplatek pojistného 189 Kč, tj. celkem 783 Kč.

Příklad 2

Zaměstnanci byl snížen rozsah pracovního úvazku. V důsledku této skutečnosti činí jeho hrubá mzda 6 000 Kč.

Postup zaměstnavatele bude obdobný jako v příkladě 1, tedy:

  • s dopočtem do částky minimálního vyměřovacího základu 8 000 Kč,
  • s doplatkem ve výši 270 Kč hrazeným zaměstnavatelem a
  • s odvodem pojistného v celkové výši 1 080 Kč.

V takovém případě rozhoduje výše zúčtovaného hrubého příjmu a skutečnost, že příjem, nedosahující minimální mzdy, je zapříčiněn překážkami na straně zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 209 odst. 1 zákoníku práce.

Poměrná část minimálního vyměřovacího základu

Ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. taxativně vyjmenovává situace, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání dané skutečnosti. Konkrétně jde o tyto případy:

  • zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období (zaměstnanec například ukončil pracovní poměr během kalendářního měsíce),
  • zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (například nemoc),
  • zaměstnanec se stal nebo přestal být v průběhu kalendářního měsíce

a) osobou, za kterou platí pojistné stát,

b) osobou s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, které se poskytují mimořádné výhody II. nebo III. stupně podle předpisů o sociálním zabezpečení,

c) osobou, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,

d) osobou, která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku.

Příklad 3

V důsledku restriktivních opatření, přijatých zaměstnavatelem, činí hrubý příjem zaměstnance od měsíce července 2010 částku 6 400 Kč (to znamená, že zaměstnavatel provádí dopočet). Zaměstnanec ukončil pracovní poměr ke dni 20. září 2010 a za měsíc září dosáhl vyměřovacího základu 4 800 Kč.

V tomto případě musí být pojistné odvedeno nikoliv z celkové aktuální výše minimální mzdy, ale nejméně z její poměrné části, a to za 20 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci září, tedy alespoň z částky 5 333,33 Kč.

Poměrná část minimálního VZ = [(20 : 30) x 8 000] = 5 333,33 Kč

Při sazbě 13,5 % z částky 5 333,33 Kč musí zaměstnavatel zdravotní pojišťovně zaplatit za zaměstnance pojistné v částce 720 Kč (tj. 5 333,33 x 0,135). S ohledem na skutečně dosažený příjem (4 800 Kč) činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 648 Kč. Jedna třetina (216 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (432 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného alespoň z poměrné části minimálního vyměřovacího základu 5 333,33 Kč. Doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 533,33 Kč, tj. 72 Kč, platí podle zákona zaměstnanec. Na zaměstnavatele povinnost jeho úhrady přechází za situace, kdy je vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 207 až § 209 zákoníku práce, což je tento případ.

Z celkové částky pojistného 720 Kč zaplatí zaměstnanec 216 Kč a zaměstnavatel 504 Kč (432 + 72).

Obdobně se sníží minimální vyměřovací základ na poměrnou část například tehdy, je-li zaměstnanec část kalendářního měsíce nemocen nebo pokud je u zdravotní pojišťovny veden ve „státní“ kategorii po dobu kratší než celý kalendářní měsíc.

Příklad 4

Zaměstnanci byl přiznán invalidní důchod dne 10. září 2010.

Za měsíc září musí být odvedeno pojistné nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu ve výši 2 400 Kč [(9 : 30) x 8 000].

Je-li zúčtovaný příjem vyšší, odvádí se pojistné ze skutečné výše příjmu, v opačném případě provádí zaměstnavatel dopočet.

Řešení pojistného vztahu zaměstnance

Jestliže zaměstnavatel se zaměstnancem ukončí pracovněprávní vztah a zúčtuje mu odstupné,5 pojistné na zdravotní pojištění se z takto vyplaceného odstupného neodvádí. Tento (bývalý) zaměstnanec má ve zdravotním pojištění vyřešen svůj pojistný vztah ještě v kalendářním měsíci, ve kterém pracoval třeba jen po část tohoto měsíce nebo byl v tomto měsíci zaměstnancem dokonce i jen jeden den. V následujícím měsíci však musí být u zdravotní pojišťovny zařazen buď jako:

  • zaměstnanec,6 nebo
  • osoba samostatně výdělečně činná,7 nebo
  • osoba, za kterou je plátcem pojistného stát,8 například uchazeč o zaměstnání.

Není-li pojištěnec registrován u zdravotní pojišťovny v rámci příslušného kalendářního měsíce alespoň jeden den v některé z těchto tří kategorií, stává se na příslušný měsíc tzv. osobou bez zdanitelných příjmů. Tyto osoby platí měsíční pojistné v částce 1 080 Kč. Další možností řešení pojistného vztahu je vynětí z českého systému veřejného zdravotního pojištění, například z důvodu:

  • výdělečné činnosti (tj. zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti) ve státě Evropské unie, případně ve státech Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko) nebo ve Švýcarsku,9 nebo
  • dlouhodobého pobytu v zahraničí, kdy se musí jednat o nepřetržitý pobyt delší šesti měsíců.

Autor článku pracuje ve VZP.

1 Vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 8 zák. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

2 § 3 odst. 6 zák. č. 592/1992 Sb.

3 Z důvodů uvedených v § 207 až § 209 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce.

4 § 3 odst. 9 zák. č. 592/1992 Sb.

5 Podle § 67 odst. 1 zákoníku práce.

6 Ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) zák. č. 48/1997 Sb.

7 § 5 písm. b) zák. č. 48/1997 Sb.

8 § 7 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb.

9 Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a prováděcího nařízení č. 987/2009 a ve smyslu nařízení Rady EHS č. 1408/71 a 574/72.