JUDr. Helena Pelikánová, JUDr. Roman Lang, Ph.D.: Změny v povinnostech zaměstnavatelů
Tzv. parametrické změny, které do oblasti důchodového pojištění přinesl s účinností od 1. ledna 2010 zákon č. 306/2008 Sb., se týkají především podmínek nároků na dávky důchodového pojištění a podmínek stanovení jejich výše. Dílčím způsobem se však dotýkají i povinností, které jsou zákonem č. 582/1991 Sb. (dále jen „ZOPSZ“) stanoveny zaměstnavatelům v návaznosti na nezbytnost jejich součinnosti při provádění důchodového pojištění jejich zaměstnanců.
Také v roce 2010 platí, že povinnosti zaměstnavatelů v oblasti důchodového pojištění lze rozčlenit do čtyř základních okruhů: vedení podkladové evidence, vyhotovování a předkládání „Evidenčních listů důchodového pojištění“ (dále jen „ELDP“), poskytování součinnosti v důchodovém řízení, plnění ohlašovací a oznamovací povinnosti.
Ve srovnání s právní úpravou, která regulovala tuto agendu do konce roku 2009, dochází v roce 2010 k následujícím změnám:
Nová koncepce invalidních důchodů
Nová koncepce invalidních důchodů znamená přechod od dvou samostatných dávek podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, částečného a plného invalidního důchodu, k jediné dávce – invalidnímu důchodu. Výše této dávky závisí na tom, kterému ze tří stupňů invalidity odpovídá zdravotní stav osoby. Z hlediska plnění evidenční povinnosti1 není výše invalidního důchodu podstatná. Postačí, že zaměstnavatel eviduje skutečnost, že jeho zaměstnanec je poživatelem invalidního důchodu. Znalost konkrétního stupně invalidity může mít ovšem pro zaměstnavatele význam v souvislosti s jeho oprávněními a povinnostmi vyplývajícími z právní úpravy zaměstnanosti. Poživatelé invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně se považují za „osoby s těžším zdravotním postižením“, poživatelé invalidního důchodu pro invaliditu ostatních stupňů pak obecně za „osoby se zdravotním postižením“.2 Konkrétní stupeň invalidity zaměstnance je pro jeho zaměstnavatele zjistitelný například z rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu, popř. z posudku o zdravotním stavu vydaného zaměstnanci po provedení lékařské prohlídky. Osoby, které byly ke dni 31. prosinci 2009 poživateli plného nebo částečného invalidního důchodu, obdržely do 31. ledna 2010 od orgánu sociálního zabezpečení oznámení, do kterého stupně invalidity se jejich zdravotní stav k 1. lednu 2010 transformoval.
Okruh typů starobních důchodů se od 1. ledna 2010 rozšířil
V zákoně č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „ZDP“) zůstal zachován tzv. řádný starobní důchod3 i tzv. poměrný starobní důchod4; podmínky nároku na tyto dávky jsou však oproti dosavadní právní úpravě výrazně modifikovány. Přibývá tzv. starobní důchod při získání 30 let čisté doby pojištění5 a dále tzv. starobní důchod za podmínek důchodu invalidního6. Dalším novým typem je tzv. starobní důchod transformovaný z důchodu invalidního, a to buď ke dni dosažení věku 65 let u poživatelů invalidního důchodu, které tohoto věku dosáhly po 31. prosinci 2009, nebo k 1. lednu 2010 u osob, které byly k 31. prosinci 2009 poživateli plného nebo částečného invalidního důchodu a věku 65 let dosáhly před 1. lednem 2010.7 Podle ust. § 37 odst. 1 písm. g) ZOPSZ je zaměstnavatel povinen evidovat zaměstnávání poživatele důchodu dle § 29 ZDP (konkrétní odstavec tohoto zákonného ustanovení není z hlediska vedení evidence podstatný), dále dle § 30 ZDP (přestože tento § byl k datu 1. 1. 2010 zrušen a počítá se s ním pouze v rámci přechodných ustanovení čl. II bod 4. zákona č. 306/2008 Sb.), a dále dle § 31, 74, 74a, 76, 94 a nově od 1. ledna 2010 též § 61a ZDP.8
Vedení ELDP pro všechny starobní důchodce
Výše procentní výměry starobního důchodu9 přiznaného podle § 29 odst. 1 nebo 3 se zvyšuje pojištěnci, který po vzniku nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a pobíral přitom starobní důchod ve výši poloviny,10 a to za každých 180 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 1,5 % výpočtového základu. Pojištěnci, který některý z těchto starobních důchodů pobíral v plné výši, přičemž po vzniku nároku na dávku vykonával výdělečnou činnost, se výše procentní výměry důchodu zvyšuje za každých 360 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 0,4 % výpočtového základu.11 Nárok na toto zvýšení má pojištěnec vždy po dvou letech, pokud výdělečná činnost trvala nepřetržitě po tuto dobu, nebo po skončení výdělečné činnosti; za nepřetržité trvání výdělečné činnosti se považuje i situace, kdy na kalendářní den skončení výdělečné činnosti bezprostředně navazuje kalendářní den, v němž výdělečná činnost znovu vznikla. Zejména z těchto důvodů jsou zaměstnavatelé od 1. ledna 2010 nově povinni vést ELDP pro všechny poživatele starobního důchodu.
Zúžení ohlašovací povinnosti zaměstnavatele
Zákon č. 306/2008 Sb. novelizoval rovněž ust. § 37 odst. 1 ZDP, a to v tom smyslu, že sjednání pracovněprávního vztahu na dobu určitou, nejvýše na dobu jednoho roku, není od 1. ledna 2010 podmínkou nároku na výplatu starobního důchodu u osoby, která již dosáhla důchodového věku. Sjednání pracovněprávního vztahu na dobu neurčitou, popř. na dobu určitou, tedy u těchto osob není od 1. ledna 2010 skutečností rozhodnou pro nárok na dávku nebo její výplatu a zaměstnavatel nemá nadále povinnost hlásit tuto skutečnost orgánu sociálního zabezpečení. Ohlašovací povinnost zaměstnavatele12 se tedy od roku 2010 týká prakticky výlučně jeho zaměstnanců, kteří jsou poživateli předčasných starobních důchodů a kteří vykonávají výdělečnou činnost zakládající účast na pojištění v období do dosažení důchodového věku.
Poznámka: V této souvislosti je třeba poznamenat, že zaměstnanci není zákonem uložena povinnost podávat zaměstnavateli informaci o tom, že si podal žádost o přiznání starobního důchodu, a v důsledku výše uvedené novelizace nebude mít většinou ani zájem o změnu trvání pracovněprávního vztahu na dobu určitou. V praxi tedy vzniká otázka, jak se zaměstnavatel pro účely plnění svojí evidenční povinnosti dozví, že jeho zaměstnanec je poživatelem starobního důchodu. Tuto skutečnost je zaměstnanec povinen sdělit zaměstnavateli na jeho výzvu.13 Informaci o tom, že zaměstnanec zahájil řízení o přiznání důchodu, získá zaměstnavatel v návaznosti na žádost o vyplnění tiskopisu „Potvrzení podle § 83 ZOPSZ“, se kterou se něj vždy obrátí příslušný orgán sociálního zabezpečení poté, co s jeho zaměstnancem sepíše žádost o důchod. Tímto je zaměstnavateli signalizováno, aby zaměstnance vyzval ke splnění povinnosti sdělit mu, že se stává poživatelem starobního důchodu.14
Potvrzení o studiu
V období do konce roku 2009 platilo ust. § 39a odst. 1 ZOPSZ, které zakládalo povinnost školských zařízení předkládat ČSSZ údaje uvedené v ust. § 37 odst. 4 ZOPSZ do osmi dnů ode dne předčasného ukončení nebo přerušení studia; školy tak činily na speciálním k tomu účelu vytvořeném tiskopisu ČSSZ „Potvrzení o studiu“. Doba studia získaná v období po 31. prosinci 2009 již není sama o sobě náhradní dobou důchodového pojištění, proto bylo k 1. lednu 2010 uvedené ustanovení ZOPSZ zrušeno. Doba studia získaná po 31. prosinci 2009 přesto může hrát v oblasti důchodových nároků konkrétního pojištěnce významnou roli, a to v souvislosti s nárokem a výší invalidního důchodu. Proto jsou právnické osoby či organizační složky státu nebo jejich součásti vykonávající činnost střední školy, vyšší odborné školy nebo konzervatoře a vysoké školy povinny na žádost orgánu sociálního zabezpečení nebo pojištěnce (tj. na individuální žádost, nikoliv generálně jako doposud) pro účely jeho důchodového pojištění vydat písemné potvrzení o formě a době studia pojištěnce, včetně údajů o zahájení a ukončení, popřípadě přerušení studia, pokud v souladu se zákonem o archivnictví a spisové službě uchovávají dokumenty obsahující tyto údaje. Toto potvrzení jsou povinny vydat do 8 dnů ode dne obdržení žádosti o jeho vydání.15
Informace o výši příjmů pro upřednostnění vyloučené doby před příjmy
Podle ust. § 16 odst. 8 ZDP, ve znění zákona č. 306/2008 Sb. (týká se pouze nároků na důchody vzniklých po 31. prosinci 2009) jsou občané oprávněni požádat, aby se doby uvedené v ust. § 16 odst. 4 větě druhé písm. a) až j) ZDP považovaly pro účely výpočtu výše důchodu za vyloučené, i když se tyto doby kryjí s dobou, v níž měl pojištěnec příjmy, které se zahrnují do vyměřovacího základu, případně s dobou, za kterou náležely náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti náležející za pracovní úraz (nemoc z povolání). V návaznosti na tuto možnost jsou zaměstnavatelé povinni16 na žádost orgánu sociálního zabezpečení oznámit výši příjmů zúčtovaných v době, kterou si pojištěnec přeje dle výše citovaného ustanovení vyloučit. Jedná se výhradně o období po 31. prosinci 1995. Pro orgán sociálního zabezpečení je nezbytné znát výši těchto příjmů, neboť je nutno je odečíst z příjmů vykázaných zaměstnavatelem v celkovém úhrnu za daný kalendářní rok na ELDP. Ke komunikaci mezi OSSZ a zaměstnavatelem byl vytvořen speciální tiskopis obsahující tabulku předvyplněnou pracovníkem OSSZ. Zaměstnavatel do ní pouze doplní relevantní údaje o příjmech a tiskopis vrátí OSSZ (sám, popř. prostřednictvím zaměstnance).
1 Ve smyslu ust. § 37 odst. 1 písm. g) ZOPSZ.
2 Podle ustanovení § 67 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.
3 V ustanovení § 29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (ZDP).
4 V ustanovení § 29 odst. 2 ZDP.
5 Ustanovení § 29 odst. 3 ZDP.
6 Ustanovení § 29 odst. 4 ZDP.
7 Ustanovení § 61a ZDP.
8Poživatelé důchodu dle § 61a ZDP jsou dle metodiky MPSV považováni za osoby se zdravotním postižením (resp. těžším zdravotním postižením), a to nejméně do uplynutí platnosti posudku o invaliditě.
9 Podle ustanovení. § 34 odst. 3 ZDP.
10 Ustanovení § 37 odst. 1 ZDP.
11 Ustanovení § 34 odst. 4 ZDP.
12 Ve smyslu ustanovení § 41 odst. 1 ZOPSZ.
13 Učiněnou podle ustanovení § 51 odst. 2 ZOPSZ.
14 Ve smyslu ustanovení § 51 odst. 2 ZOPSZ.
15 Novelizované ustanovení § 40 ZOPSZ.
16 Na základě obecného ustanovení § 35a odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb.
Autoři článku pracují v ČSSZ v odboru sociálního pojištění OSVČ a přípravného důchodového řízení.