Neplacené volno a neomluvená absence z pohledu zdravotního pojištění

Neplacené volno a neomluvená absence z pohledu zdravotního pojištění
Ing. Antonín Daněk

Z obecného pohledu lze konstatovat, že v souvislosti s poskytnutím neplaceného volna (slovy zákona pracovního volna bez náhrady příjmu) zaměstnanci nebo při vykázané neomluvené absenci odvádí zaměstnavatel pojistné na zdravotní pojištění. Také v tomto případě platí výjimka, že pokud se jedná o situace, taxativně vyjmenované v § 3 odst. 5 písm. a) až c) zák. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pojistné se neodvádí. Naopak, z titulu neomluvené absence se pojistné odvádí vždy, a to třeba i u osob, za které je plátcem pojistného stát. A kupříkladu řešení problematiky neplaceného volna či neomluvené absence je jednou z odlišností zdravotního a sociálního pojištění.

Základní zásady

Při placení pojistného na zdravotní pojištění z pracovního volna bez náhrady příjmu nebo při vykázané neomluvené absenci platí v roce 2009 tyto základní principy:

  • V zaměstnání, ve kterém bylo zaměstnanci poskytnuto po celý kalendářní měsíc pracovní volno bez náhrady příjmu< (nebo zaměstnanci byla vykázána neomluvená nepřítomnost v práci), je vyměřovacím základem pro odvod pojistného minimální mzda. Pokud trvá některá z těchto skutečností kratší dobu, připočítává se k zúčtovanému příjmu poměrná část minimální mzdy podle počtu celých kalendářních dnů trvání neplaceného volna nebo neomluvené absence (§ 3 odst. 5 zák. č. 592/1992 Sb.).
  • V případě neplaceného volna platí jednu třetinu z takto vypočtené
    výše pojistného zaměstnanec, úhrada zbylých dvou třetin může být předmětem písemné smlouvy uzavřené mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Pokud taková smlouva uzavřena není, hradí tyto dvě třetiny pojistného zaměstnavatel. Pojistné v případě neomluvené absence hradí v plné výši zaměstnanec.

  • Za neplacené volno, trvající kratší dobu než jeden celý kalendářní den, se pojistné neodvádí, tyto části dnů se nesčítají

  • Výše minimální mzdy, která je základem pro výpočet pojistného z titulu neplaceného volna, resp. neomluvené absence, činí v roce 2009 částku 8 000 Kč.

  • Veškeré pojistné odvádí zdravotní pojišťovně zásadně zaměstnavatel, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí.

Kdy se neplatí pojistné z poskytnutého neplaceného volna?
Na základě aktuálně platné právní úpravy neodvádějí zaměstnavatelé pojistné na zdravotní pojištění z titulu pracovního volna bez náhrady příjmu za tyto osoby – zaměstnance:

1. Uvedené v § 3 odst. 8 zák. č. 592/1992 Sb., kdy se jedná o osobu:

a) s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, které se poskytují mimořádné výhody II. nebo III. stupně podle předpisů o sociálním zabezpečení,

b) která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,

c) která celodenně, osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takovou osobu se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů,

d) která současně vedle zaměstnání podniká a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,

e) za kterou je plátcem pojistného stát,

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřovacím základem je u těchto osob skutečný příjem.

2. Uvedené v ustanovení § 3 odst. 9 písm. c) zák. č. 592/1992 Sb., kdy se jedná o zaměstnance, který se stal v průběhu rozhodného období osobou, za kterou platí pojistné i stát nebo osobou uvedenou v bodě č. 1, písm. a) až c).

3. Vykonávající veřejnou funkci nebo práci pro jiného zaměstnavatele a tyto osoby doloží, že subjekt, pro který jsou v této době činné, za ně odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

4. Dlouhodobě se zdržující v cizině při splnění podmínek stanovených v § 8 odst. 4 zák. č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Přečerpaná dovolená

Při posuzování přečerpané dovolené je zapotřebí vycházet z ustanovení § 222 odst. 5 zákoníku práce, podle kterého je zaměstnanec povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy za dovolenou nebo její část, na niž ztratil nárok, popřípadě na niž mu právo nevzniklo. Jestliže zaměstnanec ztratil nárok na dovolenou nebo mu právo na dovolenou nevzniklo, lze stěží období poskytnutého volna kvalifikovat jinak než jako období pracovního volna bez náhrady příjmu. Pokud podle § 3 odst. 5 zák. č. 592/1992 Sb. trvalo pracovní volno bez náhrady příjmu po dobu kratší než celý kalendářní měsíc, připočte se v tomto zaměstnání k úhrnu příjmů započitatelných do vyměřovacího základu za každý kalendářní den trvání pracovního volna poměrná část minimální mzdy.

Vzhledem ke skutečnosti, že z náhrady mzdy za přečerpanou dovolenou bylo (popřípadě mělo být) odvedeno pojistné na zdravotní pojištění, vyrovná zaměstnavatel s příslušnou zdravotní pojišťovnou rozdíl mezi pojistným z titulu náhrady mzdy za dovolenou a pojistným za dny přečerpané dovolené, vypočteným z neplaceného volna. Je zřejmé, že ve většině případů se bude jednat o přeplatek pojistného, který plátce vyrovná buď v rámci odvodu pojistného, popřípadě požádá pojišťovnu o vrácení takto vzniklého přeplatku.

Autor článku pracuje ve VZP.